Karel Funk

Znovuzrození v království (2) - Kontemplace

Kolem čeho převážně krouží naše mysl? Často chceme působit jen na vnější okolnosti, události, podmínky a pomíjíme to, co můžeme dělat sami se sebou a kdykoliv. Tak čekáme na vysněné příležitosti a ty skutečné nám unikají pod rukama...

Znovuzrození v království (1)

Neposuzujme se podle toho, jak zvědavě se ptáme různých učitelů na duchovní cestu, ani podle toho, jak vznešené duchovní knihy čteme nebo jak „vysoké" mistry či zasvěcence uznáváme (to není legitimace naší vyvolenosti), ale třeba i podle toho, na jaký brak se vydržíme klidně dívat v televizi, aniž bychom při tom pocítili vnitřní nesouhlas.

Putování do minulosti

Primitivové, divoši, barbaři - jak ještě nazývá pyšný člověk naší doby své dávné předky? Třeba ty, kteří žili v jeskyních. Pravda, neměli letadla, počítače, mobily... Nepotřebovali je. Možná měli cosi jiného, za co bychom dnes byli vděčni my.

Malí poutníčci

Těší se sem vtělující se človíček, nebo má strach? Sotva se to dá nějak exaktně zjistit, ale přesto je to důležité. Byl vzat z nějaké přihrádky budoucích osudů? Ani toto nevíme. Můžeme však tušit či vědět jiné věci.

K mladosti stárnem

Příběh o lásce pro zamyšlení a potěšení duše.

Poutě a svatyně

Brouzdáme se dnes po internetu, supermarketech či plážích... - známe vůbec ještě jiná putování? Poutě našich předků k nějakému posvátnému cíli už téměř vymizely - poprvé v lidských dějinách. Při našem brouzdání jsou nám druzí lhostejní, ba občas dokonce překážejí. Někdejší poutě byly naopak sdílením a sounáležitostí. Pravda, nemusíme se namáhat pěšky, vzdálenosti již skoro nehrají roli. Křížky v krajině vystřídaly dopravní značky, namísto alejí či kapliček máme billboardy. Nepřicházíme o něco?

Naše předstoupení před Boha

Posvátné naladění je počátkem duchovní práce. Ta se neděje žádnými skoky ani náhle objevenými a zvládnutými metodami. Duchovní vývoj není kariéra ani počítání pater ve výtahu, jak už jsme „vysoko".

Záření zemská a nebeská

Po jakých zářeních a zářičích dnes toužíme? Oblohu nad městy nám křižují laserové paprsky, na Silvestra třeští rachejtle, v některých zemích zase odpálené vraždící rakety či záblesky výbuchů bomb, v ulicích studeně září reklamy, v bytech obrazovky, displeje, kontrolky... Současně s tím však mnohdy pohasínají naše nitra. Už jsme si na to zvykli a nenormální máme za normální. Ale současně jsme něčemu odvykli. I na zemi září ledacos, co citlivé vnitřní postřehování našich předků snáze zachytilo. O mnohé z neviditelných zářičů se mohli i spolehlivě opřít.

Karel Funk: Trapasy trapně obyčejné a Trapasy těch druhých

Poslední ukázka z knihy Funkova moudra, pohlazení, blbnutí a trapasy.

Život s Alzheimerovou chorobou zevnitř

Lidem s takovýmito těžkými demencemi okolí často nerozumí nebo se domnívá, že již nemají žádné cítění. To je tragický omyl. Zkusme nahlédnout do nitra osob s demencí, ať už jsou mezi našimi blízkými nebo kdekoliv jinde. Jak by asi popsali svůj stav, kdyby ho mohli na chvilku jasně reflektovat? Karel Funk společně s lidmi kteří jsou jim nablízku (třeba v domovech se zvláštním režimem, dříve zvaných Vážka) to zkusili vystihnout třeba takto: