Rozdělení církevního roku se již tak vžilo, že se pro nás stalo naprostou samozřejmostí. V zimě vánoce, s jarem velikonoce, s příchodem léta svátky svatodušní – letnice, - v podzimním odumírání přírody připomínka Dušiček, a mezi nimi vloženy jednotlivé svátky, rozdělené tak, aby během jednoho roku byly připomenuty všechny důležité okamžiky ze života Spasitelova i ze života jiných svatých a světců, jejichž příklady mají míti všichni věřící stále na paměti.
Zamyslíme-li se nad tímto rozdělením roku, musíme doznati, že bylo provedeno s velikým důmyslem a vzácnou pietou, které dnes ani věřící nedovedou dostatečně ocenit.
Jistě také ne náhodou církev určila začátek roku církevního – advent – právě na tutéž dobu, kdy začíná rok duchovní, počínající dnem 25. listopadu. Je to právě měsíc před zimním slunovratem, měsíc před navracením se nového života do celé přírody. Do tohoto období vložila tedy církev začátek svého roku a na 25. prosince určila oslavu největší a nejdůležitější události pro církev – narození Páně.
O významu tohoto svátku zmiňuji se i na jiném místě, zejména v rozpravě o Hvězdě betlémské, ale tento svátek všech svátků jistě zasluhuje, aby se o něm, o jeho významu a podstatě promluvilo s takovým důrazem, aby nikde nezůstal bez odezvy. Mým úkolem jest – probouzet ze sna lhostejnosti všechny, kdož sice slyší, ale nevnímají. Chci-li tvrdého spáče probudit, musím hlasitě volat a často i výzvu svou opakovat, abych cíle svého dosáhl. A na tyto spáče myslím, jestliže některou myšlenku svoji znovu opakuji, a od vás – probuzených již – snad právem očekávám, že mi to nebudete zazlívati.
Většina lidí slaví dnes vánoce, svátky darů a dárečků, jež přijímá i rozdává, aniž by si uvědomovala, proč právě o ten Štědrý den má přijímat a rozdávat. Mnoho je těch, pro které vánoce neznamenají nic víc, než jak kdysi Gamma řekl: svátky břicha – protože nic vyššího než dobré jídlo a pití v životě nepoznali. Ale i takoví, kteří po celý rok dovedou popřávat jenom sobě, i takoví sobci dovedou se o Štědrý den postarat, aby na dobře prostřeném stole bylo všeho dost pro všechny, aby všichni kolem něho měli se dobře.
Odkud myslíte, že se tato ochota dělit se v jeho srdci najednou vzala?
Těžko bychom nalezli vysvětlení, kdybychom neznali duchovní podstatu noci z 24. na 25. prosinec, kdy nejmocnější Duch nejvyšší Lásky Boží prostupuje celý vesmír. Prostupuje nejen nás – lidi, ale také všechna zvířata, rostliny i nerosty, proniká vším a do všeho, stejnou měrou a stejnou silou, a všechno k novému životu probouzí. Každý může se tu obohatit z této ohromné, obrozující síly, každý může jí v sebe přijmout tolik, kolik je schopen přijmouti.
Rok co rok nadchází tato obrozující noc z 24. na 25.prosinec, rok co rok znamená vždy obnovení, počátek nového života, života duchovního i hmotného. Proto je velmi důležité připravit se dobře na tento okamžik obrody, aby každý mohl z této veliké, oživující síly Lásky Boží přijmout v sebe co možno nejvíce, aby se v něm zrodila nejčistší láska, která vede vždy k dalšímu postupu na cestě duchovního života jen tato nejčistší láska, láska nedělitelná, může nám pomoci přiblížiti se k Otci Nebeskému a dosáhnouti tajuplného spojení s Ním.
K přípravě na tento veliký okamžik obrození je právě určena doba od 25. listopadu do 25. prosince, kterážto doba v církevním kalendáři je zvána advent.
Povíme si dnes, jak je třeba připravovati se v této době s hlediska duchovního.
Ze všeho nejdůležitější jest – poznání sebe sama. Uvědomovat si své slabosti, svou nedokonalost a zatoužit upřímně po nápravě. I ti, kteří se o svůj duchovní život dosud nestarali, stejně jako ti, kteří jen povrchně vnímali všechny projevy duchovního života, všichni měli by se v tomto období vážněji zahloubat nad otázkami svého vlastního „já“. Bylo by jim velmi prospěšné přemýšlet o své bytosti, čím vlastně jsou, čím žijí, čím myslí, co jim umožňuje jejich pohyb, co pro ně znamená jejich pět smyslů. Za těchto úvah jistě by přišli k poznání, že život je přece jen něco víc než pouhá hmota, kterou jsou toliko dočasně oděni. A toto poznání samo o sobě bylo by již prvým stupně, který by je vedl dále k přemýšlení o jejich duši, až konečně začali by i oni hledati spojení s duchem.
Dospět k tomuto poznání je možné vždy jen s pomocí nejvyšší Lásky Boží, jejíž účinek je nejmocnější právě v oné veliké a svaté noci štědrovečerní. Budeme-li na její příchod náležitě připraveni, budeme také schopni přijmout ony ohromné dary, které Bůh všemu tvorstvu podává. Zastihne-li nás tato chvíle nepřipravené, pak jme se sami vyřadili z velikého počtu obdarovaných a vlastní vinou ochudili jsme se o tu největší radost, pro nás pro všechny připravenou – o radost ze zrození Krista – nejvyšší Lásky Boží mezi námi.
Proto je třeba od samého počátku duchovního roku poctivě a upřímně se připravovat na důstojné přijetí Krista – Stvořitele svého, Životodárce, nejvyšší Lásku Boží, kterého nám přišel zjeviti Pán Ježíš.
Ptáte se snad, proč jako nejdůležitější podmínku řádné přípravy na přijetí Krista uvádím právě – sebepoznání. Odpověď je jasná:
„Poznej sám sebe a poznáš Boha!“
Poznat sebe, poznat podstatu svého života – znamená dospět k základnímu a nejdůležitějšímu vědomí, že vše to, co kolem sebe vidíme, celý ten náš život hmotný,hmatatelný, je pouhým životem vedlejším, který je pouhým reflexem pravého, nehmatatelného života duchovního.
Život duchovní je vším. Z něho všechno vyvěrá, na něm vše závisí. Ani jediný krok, ani jediný pohyb prstu není myslitelný bez života duchovního. Všechno co myslíte, všechno co konáte, všechno má svůj podklad v životě duchovním, nikdy ne v životě hmotném. Vše žije, pohybuje se a vyvíjí pouze životem duchovním.
Proč je třeba si to stále uvědomovat a znovu připomínat?
Především proto, abychom přišli k plnému a jasnému poznání, že žijeme jen duchem, že pouze naše duše má možnost spojovati nás s duchem. Toto vědomí, že život duchovní je rozhodující, že životu duchovnímu připadá vůdčí úloha v našem životě, přináší s sebou vždycky prohloubení života, vyplývající z pocitu zvýšené zodpovědnosti. I náš denní život všední dostane zcela jiný ráz, jinou náplň, žijeme-li jej s vědomím, že náš život hmotný je dočasný, chvilkový, pomíjející, kdežto náš život duchovní je věčný, stále trvající, nepomíjející. I na své vlastní tělo budeme zcela jinak pohlížet a spatřovat v něm pouhý vnější háv, který jsme jako herci na pozemském jevišti oblékli, abychom se v něm mohli na čas projevit, ale až přijde chvíle, zase jej odložíme. Odložíme jej, bychom se z pozemského života vrátili zase do svého pravého života duchovního, ve kterém setrváme tak dlouho, než nám bude určeno znovu se vtělit a zde na pozemské pláni znovu pokračovat na svém duchovním zdokonalování.
Jakmile dojdeme již k tomuto poznání, že život duchovní je pro nás důležitější než vše ostatní, čemu jsme tak mylně přikládali tak velikou důležitost, pak musíme také učiniti pro tento duchovní život vše, co je v našich silách.
Lidé, kteří si dosud neuvědomili své vlastní "já", jsou tolik co mrtví. Oni žijí svůj život bez života, život neúplný, nepravý, život zasvěcený hmotě, které otrocky slouží. Jest to život žalostně jednostranný, protože v něm zanedbávají právě tu nejdůležitější složku života vůbec – to jest život duchovní.
Člověk , který chce ve svém vývoji dostat se každoročně alespoň o stupínek dál a výš, musí unikat z tohoto bludného přeceňování hmoty. Ať je to přebytek blahobytu nebo přemíra bídy, vždy je to jen hmota, ze které byly vytvořeny, jako kulisa našeho pozemského života. A teprve za touto kulisou najdete pravý, nepomíjející život duchovní, ve kterém všechny tyto problémy znamenají tak nepatrné nic, že se budete umět se vším v klidu vyrovnat.
Pro váš život pozemský bude ohromným ulehčením, budete-li umět svůj život hmotný přijímat jako podřadnější a životu duchovnímu přenecháte vůdčí a rozhodující vliv. Je-li ve vás jen trochu víry a touhy po přeložení těžiště svého života ze života hmotného do duchovního, pak vám upřímně radím- nepromeškejte advent, který je nejlepší příležitostí k soustředění se na dobrou přípravu k přijetí očekávané Lásky Boží, jež bude vaší posilou a vzpruhou.
Sám Kristus, který v oslavovaný den 25. prosince sestupuje znovu mezi nás, prostupuje Svou velikou Láskou všechno živoucí zdánlivě neživoucí a ve všem probouzí nový život – duchovní život, nevynechá jistě ani vás. Sami na sobě pocítíte účinek této vše obrozující Lásky jen tehdy, budete-li opravdově připraveni ji přijmout a v sobě udržet.
Nemyslete si, že snad tato chvíle obrození nadchází jen pro nás – pro lidi. Celá příroda pocítí sílu Jeho příchodu. Toho dne počíná míza znovu proudit ve stromech, ve všech rostlinách, ve všem obnovuje se po krátkém odpočinku zimního spánku nový život, třebas byl pro nás v téže chvíli neviditelný. Ale duše stromu, která prochází týmž vývojem, jakým jsme museli dříve projíti my, i ona cítí příchod chvíle, kdy se v ní probudil nový život a začíná se připravovat na své probuzení, jež nám je viditelné, na svůj život hmotný, na své květenství, na krásnou zeleň svého listoví, kterým vdechuje životodárnou Sílu Boží.
I naše tělo hmotné může se v tento ohromný den dočkat takového omlazení, že si uchováte své mládí a krásu na celá léta, zabráníte příznakům stáří, aby se ani v podobě vrásek na váši tváři neobjevovaly. Ale – opakuji znovu – je třeba po celou dobu adventní poctivě se připravovat na okamžik znovuzrození, aby i naše tělo, stejně jako naše duchovní podstata, tedy naše tělo astrální, účinek této ohromné Síly pocítilo a v sobě udrželo.
Každý z nás může použíti této omlazující Síly, která za slunovratu tak mocně zasahuje celou přírodu. Její účinek projeví se právě v nerušeném obnovování našich tělesných buněk. Tvoření nových buněk je pro naše tělo stejně důležité, jako přirozený odchod buněk starých, mrtvých, které, zůstávají-li v těle, způsobují stárnutí.
Věda odhaduje počet buněk v našem těle na 30 bilionů, a všechny tyto buňky v době slunovratu oživují mocnou silou Lásky tvořivé a počínají se množit. Nové buňky potřebují místo a jim musí ustoupit buňky staré. Máme proto zcela vědomě pomáhati tělu v tomto odstraňování mrtvých buněk, aby v našem těle zůstaly jen buňky živé a nově se zrodivší, které způsobují naše omlazení. Tímto způsobem můžeme si zachovati mladistvou svěžest i mladistvé vzezření až do pozdního stáří.
Tato výměna buněk, značící přirozené omlazování, vyžaduje pohyb na zdravém vzduchu. Proto vám dobře radím, věnujte alespoň hodinu denně procházce na zdravém vzduchu. Čiňte tak pravidelně po dobu 12 ti týdnů, počínaje dnem 25. prosince, a poznáte sami, jaký ohromný účinek pocítíte na svém těle, kterému jste tímto způsobem pomohli zbavit se všech mrtvých buněk.
Nemyslete si, že mám snad na mysli pouhou krásu tělesnou, když na tomto místě doporučuji omlazovací kůru. Nezapomínejte, že naše tělo fysické bylo nám dáno jako schránka, ve které se za tohoto života projevujeme, a že tedy i k tomuto fysickému tělu máme také své povinnosti, které nesmíme přehlížet. Nikdo nemá právo svévolně své tělo ničit nebo zanedbávat. Je přímo povinností nás všech udržovati své tělo v takovém stavu, abychom byli schopni splniti všechny úkoly, které nám byly pro tento život určeny.
Není to úloha malá, která nás nutí starat se o vlastní tělo a zachování jeho svěžesti. Tím těžší jest však naše povinnost, kterou máme ke svému tělu duchovnímu, k duchovní podstatě, ke svému vlastnímu „já“ a ke své duši. I naše duchovní tělo se proměňuje, i ono se obrozuje duchovní silou, i jím prostupuje všemocná Láska Boží.
Mluvili jsme o tom, jak je třeba se připravit na to, abychom byli schopni ji v sebe přijmout. A dále čeká nás ještě závažnější úkol – Lásku tuto v sobě udržet, aby v nás trvale zůstala. Nestačí zjihnout jen na oněch několik dnů vánočních, jakmile svátky jsou ty tam, vrátit se znovu ke svému bručounství, lakotě, neochotě a nevlídnosti vůči svým bližním. Naše láska, která se o vánocích projevila několika dárky, neměla by žádné ceny, kdyby její další projev měl se objeviti teprve zase o příštích svátcích lásky.
Tomu, kdo prožil dobu adventní v opravdových přípravách na zrození Krista, tomu se také podaří zlomit ostří svého sobectví a v duchu Kristově žít. Jen upřímně chtít, a podaří se nám zušlechtit své vlastní „já“, a naše touha státi se lepšími a dokonalejšími přinese s sebou klidný, spokojený, šťastný a zdravý život. Kdo by si nepřál takto žít? Snad všichni máme toto přání na srdci. A všichni máme také splnění tohoto přání ve svých rukách. Nikdo pak nemůže nás o naše štěstí a spokojenost, kterých jsme takto získali, nikdo nás nemůže o ně připravit, nevzdáme-li se jich sami. Bývá to zpravidla pouhá sebeláska, která se dere do našich niter, aby zastínila účinek Lásky Kristovy, a tato sebeláska připraví nás pak o pocit největší blaženosti, pocit největšího štěstí, které člověk může pocítit, to jest vědomí, že Kristus je v nás, my Jej pociťujeme a On se námi projevuje.
Všechny církve křesťanské i celá řada jiných náboženských a duchovních společností považují dobu adventní a za ní nadcházející příchod Krista za dobu nejvýš důležitou. Proto také každá z těchto církví nebo společností, každá svým způsobem, starají se o to, aby své příslušníky co možno nejlépe připravili na toto veliké dění. Hned od počátku duchovního roku starají se, aby svým příslušníkům umožnili co nejvíce přiblížení k veliké Lásce Boží – ke Kristu. Jsou tu i neviditelné společnosti duchovní, existující pouze v duchovní sféře, které nemají jiný úkol, než šířiti tuto velikou Lásku v celém vesmíru. Tyto společnosti mají zde na zemi své zasvěcené vyvolence, kteří jsou vyvoleni k tomu, aby jim pomáhali šířiti tuto Lásku i mezi bytostmi vtělenými.
Takovouto duchovní společností, která má za úkol probouzeti lidi k čisté a účinné lásce, jest Bílé Bratrstvo Lásky. Toto Bratrstvo dává příležitost všem bratrům na zemi žijícím a do Bratrstva přijatým, ke zvlášť důkladné a poctivé přípravě na 25. prosinec. Od samého počátku duchovního roku až k vrcholnému zakončení adventu, po celou tuto dobu věnují se velmi pečlivému a poctivému zhodnocení sebe sama, aby mohli správně posouditi, jaký pokrok učinili v uplynulém roce ve svém duchovním životě. Tito bratři, duchovně již probuzení, mají příležitost prožívati každý začátek duchovního roku i ve sférách duchovních, kde sami poznávají, na jakém stupni svého duchovního vývoje se již ocitli a jakých duchovních schopností již nabyli. Pro každého zasvěcence jsou to ohromné zážitky, když v době od 25. listopadu do 25. prosince prožívá všechny stupně příprav ke svému dalšímu vzestupu na duchovní úrovni.
Všechny tyto stupně mají svou hlubokou souvislost a pokračují takto: 1. (25.XI.) Žádost zrození. – 2. (30.XI.) Svátek zděšení. – 3. (3.XII.) Slavnost zasvěcení. – 4. (8.XII.) Slavnost lásky. – 5. (13.XII.) Slavnost sjednocení. – 6. (20. XII.) Slavnost uspokojení – a konečně 25.XII. nadchází 7. Slavnost zrození.
Tak vstupují zasvěcení členové Bílého Bratrstva Lásky každého roku do velikých tajemství duchovních, které Bůh připravil pro ty, kdož mají upřímnou snahu přibližovati se stále k velikým tajemstvím Lásky Boží a chtějí tuto Lásku Boží také účinně šířiti mezi svými bližními. Toto Bílé Bratrstvo Lásky má zde na zemi své vyvolené lidi, kteří jsou zasvěceni a postupně dále zasvěcováni do všech tajemství tohoto Bratrstva. Tito vyvolení jsou ovládáni a řízeni jen nejvyššími bytostmi duchovními, neboť – jak bylo již řečeno – toto Bílé Bratrstvo Lásky existuje jen ve sféře duchovní a jest vedeno velikým Mistrem Izraelem. Jeho vyvolenci mezi lidmi mají zde na zemi šířiti Lásku Boží mezi lidmi tak, aby se cíle tohoto Bratrstva uskutečňovaly i zde na zemi.
Jest to veliký a krásný úkol, probouzeti lid k poznání pravé, čisté a veliké Lásky, která jediná je schopna učiniti lidstvo šťastné a blažené, připraviti lidem nový ráj na zemi. To jest ta největší blaženost, to je to nebe, to je to Království Boží na zemi – pocítí-li člověk, že se Láska v jeho nitru probudila a on pak se vědomě přičiní, aby v něm Kristus mohl zakotvit a trvale v něm sídlit. Takový člověk dosáhne toho nejvyššího cíle lidského, to jest Království Božího, jež v něm trvale zůstává.
Neříkejte, že tohoto stupně mohou dosáhnouti jen vyvolení, pro vás že je nedostupný! Máte-li před sebou veliký úkol, musíte postupovat vědomě podle programu, od stupně k stupni, i když toto postoupení o krok výš zdá se vám příliš nepatrným při pohledu na konečný cíl. Nelze přes noc odstranit všechny chyby a nedokonalosti a probudit se ráno jako člověk Boží. Těch chyb, kterých jsme se dosud dopouštěli, je příliš mnoho, mnohé z nich vyvěrají ze základních povahových sklonů, a proto bude třeba proti nim vědomě a silně se bránit, abychom již nadále se jim vyhnuli a nikdy již se jich nedopustili.
Naše sobectví, neláska, závist, nenávist, lež, podvod, nečisté myšlenky, smyslnost, nestřídmost, pýcha, domýšlivost, souzení svých bližních, pomlouvačnost a jiná podobná provinění, zdánlivě snad nepatrná, to vše vyhání Krista z našeho nitra.
Nikdo nemůže říci, že není schopen odstraniti všechny tyto chyby ze svého života. Nikdo se nemůže vymlouvat na to, že ve své nedokonalosti nemá dostatek síly. Není to nedostatek síly, je to pouhý nedostatek vůle, který je tu překážkou. Jakmile budete chtít, pak vaše vůle stát se lepším dokáže zázraky, protože se vám dostane pomoci duchovní, která vás bude posilovat, abyste předsevzetím svým zůstali věrni a nikde neodbočili na bývalou cestu nesprávného života.
Proto chtějte, chtějte proměnit všechny svoje náklonnosti zlé v dobré, staňte se z hříšníka kajícníkem, a i nad vámi budou nebesa plesati více, než nad devadesáti devíti spravedlivými. Poznáte, že s pomocí Boží všecko dokážete a že vaše přání – státi se lepším – není tak nesnadné a nesplnitelné. Jen chtít – upřímně chtít!
A ještě jednu věc chtěl bych vám na tomto místě zdůrazniti.
Když jste již prošli jednou svým svědomím a vyzpovídali se sami sobě poctivě ze svých poklesků, když jste si uvědomili své chyby, vady, hříchy i všechny své zlé náklonnosti a po této sebezpovědi došli až k upřímné lítosti a pevnému odhodlání, že povedete nadále život lepší, pak již se ke svým hříchům včerejška dále nevracejte. Věřte, že byla-li vaše lítost upřímná a vaše dobré předsevzetí poctivě cítěné, že vaše hříchy byly vám již odpuštěny, takže můžete zcela čisti vstoupiti na cestu nového duchovního života. Bylo by naprosto chybné vracet se ve svých myšlenkách stále a stále do minulosti a zabývat se včerejšími hříchy. Hleďte kupředu, na svoji budoucnost a snažte se, aby tato budoucnost vaše, kterou ze svých činů a myšlének budete vytvářet, byla lepší než minulost.
Takovéto obrácení k lepšímu je nutné pro každého, bez ohledu na to, zda člověk je stár či mlád, a tím důležitější je dnes v nadcházející době přelomu Věků, kdy má začíti uskutečňování Království Božího na zemi. Jenom ti, kteří budou opravdově připraveni, budou se moci státi apoštoly a hlasateli očištěného křesťanství, a na ty, kteří nebudou schopni plniti svůj úkol podle Vůle Boží, na ty čekají v nastávající vážné době velmi těžká utrpení.
Neodkládejte proto a začněte se připravovat! Přemýšlejte o svém poslání na zemi, přemýšlejte o svém životě duchovním! A zejména vy mladí, nedomnívejte se, že na podobné úvahy máte pořád ještě dost času, že postačí, začnete-li se svojí snahou vniknouti do duchovních tajemství až s příchodem stáří. Docela dobře by se vám mohlo stát, že pak bylo by již pozdě. Všichni nepřipravení, kteří by svou přítomností zde byli překážkou v uskutečňování plánů Božích – budou odstraněni, každý, kdo chce bez utrpění přejíti z tohoto Věku do Věku příštího, má již dnes nejvyšší čas, aby se staral o svoji nápravu a řádně se na tyto vážné události připravil.
Řada otázek vyrojí se vám v mysli, jakmile začnete hlouběji uvažovat o sobě, o svém životě pozemském i duchovním. Dopřejte si chvíle klidu, ve kterých byste mohli v tichém soustředění vyslechnouti hlas svého nitra, který vám na ně odpoví. Tak postupně dočkáte se toho, že vám bude jasný smysl vašeho života i úkol, který vám byl svěřen, pochopíte kam spějete, uzříte, kam až musíte dospět.
Dnes vidíte kolem sebe mnoho nespokojených, nešťastných, rozervaných lidí, řady sebevrahů a ještě větší počet těch, kteří se sebevražednými myšlenkami zabývají. Proč to? Proč jsou tak nešťastní?
Především proto, že se odvrátili od Boha, protože nenásledují Krista, protože nepoznali, v čem spočívá pravé lidské štěstí, kde hledati blaženost, co jest to pravé nebe, které by mohli míti a v něm žíti zde na zemi všichni lidé.
Nehledejte nebe tak kde není! Nečekejte je až po smrti! Vždyť do toho nebe nepřijde a nemůže přijíti ani po smrti nikdo z těch, kdo si je nezasloužil, kdo se celým svým životem na ně nepřipravoval. Každý si musí to své toužené nebe vybudovat již za svého života zde na zemi, a vybuduje-li někdo Království Boží v sobě zde na zemi, pak vězte, že vstup do Království Nebeského jest mu po jeho smrti otevřen.
Znovu připomínám, že k tomu nestačí chodit do kostela, modlit se růženec, poklekat ve zpovědnici, přijímat svátost oltářní, třebas i denně mše svaté se zúčastnit. To vše zůstává pouhým nicotným pozlátkem, dokud se do vlastního života takového křesťana nezapojí skutky opravdové a účinné lásky křesťanské, dokud celý jeho život není řízen a naplňován Kristem, dokud se do posledního písmene neřídí svatým učením Pána Ježíše. Jen svými skutky dokazujeme, že jsme pravými křesťany, a dokud naše skutky budou v rozporu s učením Pána, pak nebudeme moci přikročiti k budování Království Božího v sobě zde na zemi. Tím méně pak můžeme spoléhat na to, že Království Nebeské čeká na nás po smrti.
Svatý Jan Křtitel, předchůdce Páně, byl přece veliký duch. Žil pokorně, ctnostně, nábožně, připravoval lid na přijetí učení Pána Ježíše a Pán Ježíš řekl o něm:
„Nenarodil se z matky lidské na zemi člověk, který by stál tak vysoko jako on, ale ten nejmenší v Království Nebeském jest větší, to jest stojí výše nežli on.“
Jan Křtitel byl tedy v poslední své inkarnaci v pozemském životě, a proto čekala ho chvíle, kdy mohl překročiti práh Království Nebeského a přejíti do věčné blaženosti. Ale tam čekala na něj zase nová povinnost znovu a dále se zdokonalovat, projít zase nových devět sfér duchovních, než by konečně dosáhl té dokonalosti, jako Otec náš nebeský dokonalý jest.
Jan Křtitel může nám býti měřítkem i příkladem, jak se můžeme dostati do Království Nebeského a co máme pro to učiniti.
Marná jest každá snaha dostati se tam jinou cestou, než je cesta lásky. K vyzkoušení naší lásky jest pro nás nejvhodnější právě doba předvánoční, doba adventní, které jsem věnoval celou tuto stať.
Připravte se na příchod velikého Hosta, připravte se tak, abyste uvítali Krista a uhostili Jej tím nejlepším co máte- to jest mravní čistotou, pokorou, láskou, upřímností a úplnou oddaností. Každého z vás, i toho nejprostšího a nejchudšího obejme Pán s radostí, najde-li ve vašem nitru a ve vašem srdci důstojný stánek pro Něj připravený, připravený tak, aby v něm mohl On sídliti trvale.
Budete-li každoročně prožívati začátek duchovního roku správně, pak půjdete každým rokem výš a výš ke své dokonalosti. Čím lépe se dovedeme soustředit, tím hlouběji budeme stále vnikat do duchovního života, který nám umožní pociťovati častěji Boha v sobě. Pak se staneme opravdovými syny Božími a budeme míti podíl na všech milostech, které Bůh pro Své dítky připravil.
Až poznáte, co jest to vědomě s Bohem žít a Krista vědomě v sobě mít, pak také poznáte jasně, kdo byl Ježíš. Potom také půjdete za Ním stále, věrně a poctivě, budete zachovávat všechna přikázání, která nám dal On a kterým nás s takovou láskou učil.
„Milujte se vespolek, jako Já miloval Jsem vás!“ – to jest to nejdůležitější, co od nás žádal. To je základ všeho života. Neprohřešit se nikdy Slovům tohoto příkazu, znamená správnou cestu životem. Jen tak staneme se dobrými Jeho učedníky, služebníky a následovníky, a nebesa budou nad námi plesati.
Jen na této cestě životem nalezneme pravý, vzácný klid a mír duše, o který vás nikdo nepřipraví, byť by se kolem vás dělo cokoliv. Pak budete také moci denně si opakovat tento Mantram Bílého Bratrstva Lásky:
„Jsem já, jsem Bůh
a přece nejsem Bůh
Jsem jen projev Jeho
Jsem-li projev Jeho, láska jsem
jsem-li láska, mír jsem a
Jsem-li mír, se vším jedno se cítím.“
Tak splynete ve vším v celé přírodě, splynete s Duchem, s Kristem – Bohem a budete také jedním z těch velikých, kteří dosáhli již věčné blaženosti a jdou stále tou cestou, kterou nám ukázal Pán Ježíš.
Využijte proto vždy počátku duchovního roku k tomu, abyste se i vy dostali na cestu za Kristem a trvale po ní kráčeli.
Bůh vám k tomu pomáhej a dej vám potřebné síly k tomu!