Opravte mě!

„Pane doktore, je mi zle. Prý máte volno až za týden, a já bych potřeboval, abyste se na mne podíval ještě dneska!“ Muž v telefonu měl sevřený hlas. Do­hodli jsme se, že přijde okolo čtvr­té, po skončení řádné ordinace. Dorazil na minutu přesně. Pětačty­řicátník, s nakrátko ostříhanými vlasy a postavou zápasníka. Podni­katel Karel T. z nedaleké vesnice. Už při poslední návštěvě si stěžo­val, že má problémy ve firmě. Ke všemu se ještě soudí o majetek s bývalou manželkou. Na první pohled byl v obrovském napětí.

Místo obvyklé suverenity se mu ve tváři zračil strach. O diagnóze nebylo pochyb: panická úzkost. Ještě než dosedl na židli, spustil: „Týden mám šílené bolesti hlavy a závratě. Svírá se mi žaludek, buší srdce. Vůbec nemůžu spát a pořád se to zhoršuje. Nechápu, co se to se mnou děje. Mám strach, že je to něco vážného." Sloveso „mám" opakoval často. Ještě nedávno měl zdraví. Teď má choroby. Aby měl zase svoje zdraví, potřebuje mít svého lékaře. Zdraví je pro něj majetkem, o který dočasně přišel. A lékař je od toho, aby mu zdraví zase obstaral. Platí si přece zdra­votní pojištění.

Uplynulých patnáct let nedělal Karel T. nic jiného, než rozšiřoval firmu a opevňoval svůj dům. Vyni­kal dravostí a bezohledností. Přes­tože je chlap jako hora, chováním připomíná malé děcko. Musí mít vše, co vidí. Na pohovce Sigmunda Freuda by se dozvěděl, že jde o vý­vojově primitivní způsob chování. Freud jej nazýval análně erotic­kým obdobím a děti jím procházejí před dosažením dospělosti. Vyzna­čuje se orientací na vlastnění, a pokud přetrvá do vyššího věku, vede ke vzniku tzv. análního cha­rakteru. Neboli sobeckého lakom­ství. Podle Freuda je člověk výluč­ně orientovaný na majetek nezralou, neurotickou a duševně ne­mocnou osobou. Společnost, v níž mají rozhodující vliv lidé análního charakteru, je svým způsobem ší­lená. Po zkušenostech s desítkami pacientů s „chorobopisem" po­dobným Karlovi T. mi ale připadá, jako by převládalo přesvědčení, že je takový způsob života naprosto přirozený.

Freudův kolega Erich Fromm řekl, že „nekonečná spotřeba nikdy nemůže naplnit vnitřní prázdnotu, nudu, osamělost a depresi". Kon­zumování má dvojsečnou kvalitu. Na jedné straně snižuje strach, protože to, co spotřebujeme, už nám nikdo nevezme. Bohužel nás také nutí, abychom konzumovali pořád víc. To, co jsme už jednou spotřebovali, nás nemůže uspoko­jit na dlouho. A tak roste společ­nost notoricky nespokojených, vystresovaných a osamělých lidí.

Pacienti s úzkostí a depresí za­plavují ordinace. Podle známého odpůrce klasické psychiatrie R. D. Lainga se ale nejedná o duševní choroby v pravém slova smyslu, nýbrž „o strategii, kterou si člověk vytváří, aby mohl žít v podmín­kách, jež nejsou k životu". Aniž si to většina pacientů uvědomuje, stávají se obětí společenského uspořádání, které je se zdravím ne­slučitelné. Žijí totiž ve společnosti, jíž vládne víra v „experty". Ne že by všichni experti byli špatní. Na u­mění pilota se prostě spolehnout musíte, jinak byste do letadla nikdy nenasedli, a jogurt je také rozumné sníst před datem vyraženým na obalu. Problém ale je, že lidé důvě­řují expertům i ve věcech, které mají mít ve vlastních rukách. Vzý­vají všeuměly v bílých pláštích se stetoskopem. Věří, že je opraví, aby mohli dál spokojeně konzumovat.

Opravit Karla bohužel dost do­bře nejde. Dal jsem mu injekci na uklidnění a poslal ho k psychiatro­vi. Odnesl si od něj několik balení léků. Stejně tak dopadl u kardiolo­ga, internisty i neurologa. Uleví se mu, ale ne na dlouho. Zjistí, že mu prášky trochu pomohly, a tak se začne pídit po dalších. K žádné skutečné léčbě ale nedojde. Být zdravý totiž znamená vzdát se sobectví. A to se mi Karlovi vysvětlit nepodařilo. Brání mu v tom iluze, že by „chudý" nemohl vůbec žít. Představa, že by přišel o svůj maje­tek, jej naplňuje ještě větší úzkostí. Je análním charakterem uprostřed anální společnosti. Oba čeká stejný osud. Zběsilé potírání příznaků. Bude dál plnými ústy konzumovat. Na bolest hlavy Aulin, na závratě Betaserc, proti depresím Sero­pram, na vysoký tlak Lokren, na žaludek Omeprazol, na spaní Stilnox. Až do análního konce.