O detoxikaci trochu jinak

V poslední době se přišlo na to, že jednou z příčin pozorovaného poklesu vitality populace a zvýšené nemocnosti tzv. civilizačními nemocemi je pozvolné zamořování vnitřního prostředí organizmu odpady metabolizmu, rezidui z vnějšího prostředí, rezidui z procesů léčby chorob chemoterapeutiky, antibiotiky zejména. Odstranění následků poklesu vitality a imunity suplementy vitamínů a bioprvků se ukazuje jako dočasně působící. Léčitelé odpozorovali a vyzkoušeli, že daleko účinnějším způsobem obnovení vitality a imunity je detoxikace neboli odstranění zamoření vnitřního prostředí organizmu od reziduí všeho typu.

Od nepaměti je známo několik typů takových očistných postupů. Radikálních, jako je různě dlouhý půst neboli hladovka. Uplatňuje jej konec konců každé zvíře, které onemocní. Nebo postupných, jako jsou bylinné močopudné, žlučopudné a projímavé kúry, urinoterapie (pití vlastní moči), potivé kúry. Očistné jsou i zapařovací vodní obklady a veškerá vodoléčba, nověji také pití destilované vody. Než však člověk k nějakému očistnému postupu přistoupí, tlačen narůstajícími zdravotními potížemi, obdařen zkušeností z neschopnosti školní medicíny jej potíží zbavit, doporučuji dobře si přečíst popisované návody. Kromě návodů je ale nutné se řídit i vnitřní intuicí a vyslechnout i někoho, kdo očistný postup již prodělal. Opatrnost je nutná přesto, že autoři publikací mají vlastní praktické zkušenosti s většinou popisovaného a škoda na zdraví podle popisovaných postupů nemůže u zdravých lidí vzniknout. Ale u toho „zdravých" je právě ten háček. Zdraví totiž k obtížným kúrám nepřistupují, dokud se „konzumu daří". V okamžiku projevení se potíží se mohou očistné kúry, zejména ty radikální, stát další zátěží v zápase organizmu o obnovení rovnováhy. V takovém případě je na místě porada s osobním lékařem. Je pouze škoda, že tito často nemají o očistných kúrách vůbec ponětí, protože farmakologické koncerny na výzkum peníze nenesoucích kúr granty nedávají. Také je nutné si při radikální očistné kúře zajistit stálý dozor pro případ nevolnosti.

Očistěme nejprve svou duši

V materializmem indoktrinované společnosti chci však obrátit pozornost jinam, k neviditelným vlivům na usazování toxických látek v organizmu. Všiml jsem si, že zatímco u zvířat se tyto látky usazují v tkáních poměrně rovnoměrně, u lidí je možné nalézt anomálie, mající původ v jejich způsobu myšlení. Někteří pozitivně a optimisticky naladění lidé žijí relativně nezdravě, ale vnitřně zamořeni příliš nejsou. Jiní, zejména ti plní negativizmu, kritičnosti k okolí a skepse, ač žijí až úzkostlivě zdravě, jsou přesto promořeni a postiženi civilizačními degeneracemi. Zřejmě je zamořování tkání rezidui také projevem „samosoudu", korelačním tlakem duchovní dimenze na myšlení a chování ducha člověka ještě za života v těle. Negativními následky (hromadění reziduí) za přístup jednotlivce k životu a světu je mu Stvořitelem dáváno najevo, že jeho dosavadní negativistický způsob myšlení je v něčem špatný. Tlak na populaci vidím navíc jako diferencovaný. Čím jemnější člověk (vyspělejší duch), tím silnější postih! Všiml jsem si, že nedostatkem energie z duše oslabené orgánové soustavy jsou jakoby „magnetické" pro usazování těchto civilizačních zplodin. Čínská a indická medicína konečně učí již tisíce let, že tyto rozvody vitální energie, meridiány, jsou přímo ovlivňovány vnitřním duševním životem člověka. V souvislosti s postupujícím zamořováním vnějšího životního prostředí a tím následně tkání populace rezidui všeho typu se před námi vynořuje nový rozměr poznání, že naše negativní myšlení a zejména cítění (je v něm více energie) zesiluje nebo zeslabuje dopady znečisťování vnějšího životního prostředí a potravin konkrétně i na nás. Žasnu, jak geniálně připravený samosoud! Špatné myšlení a cítění nejen zvyšuje vstřebávání jedů z potravy, (chytlavost pro negativitu okolí,) ale také blokuje očistné soustavy organizmu. Z takto zachycených pozorování souvislostí vznikla víra prvních křesťanů, že svatého není možné otrávit. Uvědomíme-li si nyní tyto souvislosti při provádění detoxikačních kúr všeho typu, musí nám být jasné toto: aby tyto kúry byly plně účinné a měly trvalý ozdravný účinek, musí být doprovázeny obnovením rovnováhy v duši. A musí nám být jasné i to, že způsob stravování je až druhou podmínkou pro přežití současné civilizační proměny.

Žijme vírou, láskou a spravedlností

Obecné konstatování o nutnosti očisty duše je sice obecně přijatelné, ale užitek nám může přinést až konkrétnost poznání, jak se my osobně konkrétně proviňujeme proti Řádu. Jakým přejatým typem myšlení umožňujeme usazování jemnohmotné negativity do naší duše a tím i do aury. K objevení chybnosti našich vlastních přístupů k životu je dobré vyjít z jejich odlišnosti od obecných principů, platných ve stvoření (podrobně v knize Otevření duchovního oka). Ty do něj mohl vtisknout jen jeho autor - Stvořitel. Můžeme je pozorovat jako aktivitu, pozitivitu, harmonii. Aktivitu spatříme tím, že si všimneme, že autor hmotného vesmíru nepochybně stále pracuje, ani jeden atom ve stvoření nestojí, vše se neustále přeměňuje. Proto člověk, má-li být k jeho obrazu, musí být stále aktivní ve všech úrovních své existence, stále tvořit. Pozitivitu spatříme tehdy, když si uvědomíme, že celý vesmír je prostoupen chtěním jeho Stvořitele k tomu, aby to, co existuje, existovalo dále. Lidsky řečeno, vše existující je Tvůrcem chtěno, tedy milováno. Lidský duch tedy nemůže dělat nic jiného než vše v jeho životě existující (i nepříjemné) akceptovat jako dobré. Nechce-li narazit na vůli autora hmotnosti, neboli vytvořit si karmu odplaty. Má tedy milovat vše z přirozenosti existující, ovšem kromě špatných činů lidí. Harmonii spatří tehdy, když si všimne dokonalé souvislosti všeho se vším. Vše přirozeně existující je v Řádu, vše má smysl, účel z hlediska celku a bezčasovosti. Nic nechybí, nic nepřebývá. Jak vyjádřili fyzikové: nejúžasnější na vesmíru je to, že všechny atomy „o sobě vědí" (komplementarita částic a prostoru). Domyšlení tohoto jevu je definitivním koncem logiky ateistů (začátkem jejich konce byl objev velkého třesku). Logicky dovozeno z poznání souvislosti všeho se vším jasně vyplývá, že z hlediska věčnosti moudrý člověk každý vlastní čin musí vážit s ohledem na následky pro vše existující živé i neživé. Musí mu být jasné, že nemůže uniknout následkům svého činění ve stvoření, následkům porušení harmonie. Činění člověka může být tedy karmicky neškodné jen tehdy, když celé je vedeno všeláskou pro vše existující a snahou o udržení harmonie. Jinak řečeno prostoupeno úsilím o spravedlnost z hlediska celku a věčnosti. A tak v hmotnosti nás obklopující nacházíme nakonec trojici, známou z náboženských přístupů: Víra, Láska, Spravedlnost. To, aby se nás netkly jedy (rezidua) zevního prostředí, abychom byli vibračně jinde, než je jejich jedovaté vyzařování, žádá od nás žití této „trojice" v konání i myšlení.

Devět blahoslavenství

Podle všech nepřímých indicií se zdá, že civilizace se v současné době svým chováním ve stvoření posunula do fáze, kdy na ni zpětně udeří karmické dopady z ničení biologické rovnováhy života a planety. Duchovnější jednotlivci by chtěli vědět, jak konkrétně se chovat, aby se těmto zpětným úderům mohli vyhnout a aby tím mohli překročit onu magickou hranici při vstupu lidstva do nové éry. S úžasem zjišťujeme, že tyto zásady chování najdeme zachycené již od evangelisty Matouše při kázání Ježíše na Hoře. Jde o osm plus jedno blahoslavenství, u nichž, když si je přečetl Mahátma Gándhí, prohlásil, že se stal vnitřně křesťanem. Při ponoření se do zkoumání jejich smyslu v současnosti upozorňuji na význam času přítomného a budoucího u jednotlivých blahoslavenství. Klíčová blahoslavenství jsou ta, která jsou v přítomném čase (první a osmé). Přítomný čas těchto dvou oznamuje těm, kteří je žijí, že jejich duch se již vymanil ze žití zákonů „tohoto světa" (těla a přírody) a začal vnímat dimenzi ducha a věčnosti (zrození z Ducha). Jsou to ti, kteří podle prvního blahoslavenství jsou chudí v duchu, neboli necítí se být vlastníky majetku, vědomostí nebo zásluh! Jsou tedy ve stavu absolutní pokory ke stvoření a jeho Autoru (pravý opak těch, kteří se cítí být vládci nebo moudrými tohoto světa). A dále ti, kteří podle osmého blahoslavenství trpí pro spravedlnost, neboli neoplácejí zlo zlem. Ti tak mohou činit jen na základě vyššího poznání, že stojí uprostřed absolutní Harmonie vesmíru, kde se děje jen to, co dopustí jeho Autor. Žijící tato dvě blahoslavenství vlastně již intuitivně vnímají Živého Boha. Ostatních sedm blahoslavenství v budoucím čase jsou oním skrytým návodem, umožňujícím vyjít ze současné barbarské doby, projít božími mlýny proměn do budoucnosti. Jsou vlastně návodem, jak mimo jiné neučinit svou duši a tělo vibračně přitažlivými pro jedy zevního prostředí. Stačí jim porozumět. Blahoslavení plačící, kteří potěšeni budou, jsou ti, kteří v duchu pláčí nad stavem společnosti, neboť vnitřně cítí, jak by to mělo správně být. A jak to po proměně civilizace bude, a ta proměna je potěší. Blahoslavení tišší, kteří zdědí zemi, jsou ti, kteří tuší za rvačkami o moc a peníze nečisté politické hry, jež před proměnou nejsou změnitelné. Zdědí zemi proto, že nehodní, kteří se o moc rvou, v proměně ztratí vitalitu k životu a zmizí v propadlišti času. Blahoslavení lačnící po spravedlnosti jsou ti, kteří vnímají, že spravedlnost ve společnosti by měli vykonávat ti v duchu nejčistší, nikoliv ti nejprohnanější. Po proměně civilizace se stane samozřejmostí, že ti nejduchovnější budou nejvýše a spravedlnost se tím ztotožní s pozemským právem. A tak nasyceni budou. Blahoslavení milosrdní jsou ti, kteří jsou si vědomi nedokonalosti člověka a tudíž toho, že všechny vztahy mezi lidmi musí být založeny na milosrdenství neboli na schopnosti odpustit neúmyslnou nedokonalost. I jim pak bude jejich vlastní nedokonalost v novém světě tolerována, neboli dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, kteří budou vidět Živého Boha, jsou ti, jimž se v srdci nemohla usadit satanská hypnóza, že svět a život vznikl náhodou. V nové době nemůže existovat ateizmus, který dává pocit beztrestnosti za úmyslně páchané zlo. Blahoslavení, kteří působí pokoj, jsou ti, kteří všechny nerovnosti názorů pokojně urovnávají a nalézají kompromis přijatelný pro všechny. Tedy ti, kteří činí konec válek. Protože v nové civilizaci války již být nemohou (vzhledem k novým prostředkům lidstva by vedly k jeho zničení). Tito mírotvorci jsou jimi proto, že jsou ve stálém spojení s duchovní dimenzí, Bohem. Blahoslavení jsou rovněž ti, kteří jsou lidmi ve vleku temnot tupeni, neboť za cenu osobních obětí udržují v části lidí naději na změnu k lepšímu. Udržují vůli těchto usilujících projít útrapami krize do civilizace zaslíbené, do království boží Pravdy, do vyšší úrovně lidstva. Ti nemohou přijít o svou odměnu, jinak by nebyla „nahoře" spravedlnost, ale ona je! Tolik Ježíš před dvěma tisíci lety o pozitivních vlastnostech nutných k tomu, aby se duše a těla „nechytaly" duši a tělo trávící jedy. Až tedy budou jednotliví čtenáři pod tlakem zdravotních potíží ozdravovat postními neboli očistnými kúrami své tělo, nechť nezapomenou na to, že má-li být jejich úsilí úspěšné a dlouhodobé, musí nastolit v duši stav, který je komparativní s obsahem a smyslem devíti blahoslavenství. Neboli bez božího požehnání marné lidské namáhání. To platí i v očistných kúrách!