Komunikace s dítětem

"Mluví Osmý vhled o tom, jak se máme chovat k dětem?"

"Ano, je o tom, jak se lidé nakonec naučí vytvářet vztahy jeden k druhému, a mluví o mnoha věcech, jako například jak vysílat energii jiným a jak se vyhnout závislosti na lidech."

Znova tu bylo varování. Už jsem se chtěl zeptat Karly, co to znamená, když promluvila Marjorie.

"Řekni nám o Osmém vhledu," požádala. "Osmý vhled," vysvětlila Karla, "je o používání energie novým způsobem, když vytváříme vztahy k lidem všeobecně, ale začíná od začátku, od dětí."

"Jak bychom se měli dívat na děti?" zeptal jsem se. "Měli bychom je vidět takové, jaké doopravdy jsou, jako konečné body evoluce, která nás vede dopředu. Ale aby se naučily vyvíjet, potřebují naši energii stále, nepodmíněně. Nejhorší věc, kterou můžeme dětem udělat, je připravovat je o energii tím, že je opravujeme. Tím v nich vytváříme ovládací dramata, jak už víš. Ale těmto naučeným manipulacím se můžeme vyhnout, pokud dospělí dávají dětem veškerou energii, kterou potřebují, bez ohledu na situaci. Proto by se děti měly vždycky účastnit rozhovorů, zvlášť rozhovorů o nich samých. A nikdy byste si neměli brát odpovědnost za víc dětí, než kolika se můžete věnovat."

"Rukopis tohle všechno říká?" zeptal jsem se. "Ano," řekla, "a klade na počet dětí veliký důraz." Byl jsem zmatený. "Proč je počet dětí, které člověk má, tak důležitý?"

Podívala se na mě na okamžik při řízení. "Protože každý dospělý se může soustředit jen na jedno dítě a věnovat pozornost jenom jednomu dítěti současně. Pokud je příliš mnoho dětí na počet dospělých, pak je to na dospělé moc a nejsou schopni dávat jim dost energie. Děti spolu začnou soutěžit o čas dospělého."

"Sourozenecká rivalita," řekl jsem. "Ano, ale Rukopis říká, že tento problém je důležitější, než si lidé myslí. Dospělí často idealizují myšlenku velkých rodin a dětí vyrůstajících společně. Ale děti by se měly učit o světě od dospělých, ne od jiných dětí. V příliš mnoha kulturách se děti sdružují do tlup. Rukopis říká, že lidé pomalu pochopí, že by neměli přivádět na svět děti, pokud neexistuje aspoň jeden dospělý, odhodlaný soustředit plnou pozornost a všechen čas na každé dítě."

"Ale počkat," řekl jsem. "V mnoha situacích musí oba rodiče pracovat, aby přežili. To jim upírá právo mít děti."

"Ne nutně," odpověděla. "Rukopis říká, že lidé se naučí rozšířit své rodiny za pokrevní svazky. Takže může existovat někdo jiný, kdo poskytne dítěti pozornost jednoho k jednomu. Všechna energie nemusí přicházet jen od rodičů. Ve skutečnosti je lepší, pokud to tak není. Ale ať se stará o děti kdokoli, musí jim poskytnout pozornost jednoho k jednomu."

"Ano," řekl jsem, "ty to děláš dobře. Mareta určitě působí vyvinutě na svůj věk."

Karla se zamračila a řekla: "Neříkej to mně, řekni to jí." "Ach, ano." Podíval jsem se na dítě. "Chováš se velice dospěle, Mareto." Podívala se plaše stranou a za okamžik řekla: "Děkuju." Karla ji vřele objala. Karla se na mě pyšně podívala. "Poslední dva roky jsem se snažila chovat se k Maretě podle instrukcí Rukopisu, viď, Mareto?"

Dítě se usmálo a přikývlo. "Snažila jsem se dávat jí energii a vždycky jí říkat pravdu o každé situaci jazykem, kterému by rozuměla. Když mě kladla otázky, které malé děti obvykle pokládají, brala jsem je velice vážně a vyhýbala jsem se pokušení dát jí vymyšlené, nepravdivé odpovědi, které slouží jen zábavě dospělých."

Usmál jsem se. "Myslíš nepravdy, jako že čápi nosí miminka, a takové věci?"

"Ano, ale tahle kulturní vyjádření nejsou tak špatná. Děti si to rychle domyslí, protože to zůstává stejné. Horší jsou překroucení, vytvořená dospělými na místě, protože se chtějí trošku pobavit a protože jsou přesvědčení, že pravda je příliš složitá, než aby jí dítě porozumělo. Ale to není správné: pravda může být vždycky vyjádřena na úrovni porozumění dítěte. Jen to chce trošku přemýšlet."

"Co říká Rukopis o tomto tématu?"

"Říká, že bychom vždycky měli najít způsob, jak říct dítěti pravdu."

Tahle myšlenka ve mně částečně vyvolala odpor. Vždycky se mi líbilo žertovat s dětmi.

"Copak děti většinou nepochopí, že dospělí si jen hrají?" řekl jsem. "Tohleto vypadá, že to způsobí, že dospějí příliš rychle a že přijdou o něco z dětské legrace."

Podívala se na mě přísně. "Mareta má spoustu legrace. Honíme se, válíme se a hrajeme si všechny dětské hry s fantazií. Rozdíl je v tom, že když si vymýšlíme, ví to."

Přikývl jsem. Samozřejmě měla pravdu.

"Mareta vypadá sebejistě," pokračovala Karla, "protože jsem jí byla k dispozici. Dala jsem jí pozornost jednoho k jednomu, když ji potřebovala. A když jsem u ní nebyla já, tak tu byla sestra, která bydlí vedle. Vždycky měla nějakého dospělého, aby zodpověděl její otázky, a protože měla tuto upřímnou pozornost, nikdy neměla potřebu chovat se tak, aby na sebe upozornila. Vždycky měla dost energie, a proto si učinila závěr, že jí bude mít dost i dál, a tím dokáže daleko lépe pochopit přesun od získávání energie od dospělých k získávání energie z vesmíru."