Nemohl jsem se rozhodnout, co udělám.
"Můžu s tebou na chvilku mluvit?" zeptala se mě najednou Karla. Nevšiml jsem si, že stojí za gaučem.
"Jistě," řekl jsem. Sedla si a podívala se na mě pozorně. "Nemohla jsem neposlouchat, co se tady stalo," řekla. "A myslím, že než se rozhodneš, možná bys chtěl slyšet, co říká Osmý vhled o závislostech na jiných lidech."
"Ano, prosím, chci vědět, co to znamená." "Když si člověk nejdřív ujasní sám sebe a zapojí se do proudu své evoluce, kdokoli z nás může být v jediném okamžiku zastaven závislostí na jiné osobě."
"Mluvíš o Marjorii a mně, že?" "Nech mě, abych ti vysvětlila celý ten proces," řekla. "A posoudíš to sám."
"Dobře." "Nejdřív ti řeknu, že tahle část vhledu byla pro mě velice těžká. Myslím, že bych jí nikdy neporozuměla, kdybych se nesetkala s profesorem Reneauem."
"Reneauem?" vykřikl jsem. "Toho znám. Setkali jsme se, když jsem poznával Čtvrtý vhled."
"Dobře," řekla, "setkali jsme se, když jsme oba došli k Osmému vhledu. Zůstal v mém domě po několik dní."
Udiveně jsem přikývl. "Říkal, že myšlenka závislosti, tak jak je použitá v Rukopise, vysvětluje, proč v milostných vztazích vzniká boj o moc. Vždycky jsme se divili, co způsobuje konec blaženosti a euforie lásky, co působí, že se náhle obrátí v konflikt, a teď to víme. Je to výsledek toku energie mezi oběma jedinci v milostném vztahu.
Když se poprvé objeví láska, dva lidé si nevědomky vzájemně dávají energii a oba se cítí povznesení a rozjaření. To je ta neuvěřitelná výška, kterou všichni nazýváme zamilováním. Naneštěstí, jakmile jednou předpokládáme, že zdrojem tohoto pocitu je druhá osoba, odřízneme se od energie ve vesmíru a začneme spoléhat ještě víc na energii druhého člověka - jenomže teď se jí nezdá být dost, a tak si ti dva přestanou dávat energii a upadnou zpátky do svých dramat v pokusu ovládnout jeden druhého a přivlastnit si energii druhého člověka. V tomto bodě vztah degeneruje do obvyklého boje o moc."
Na okamžik váhala, jako by si ověřovala, jestli jsem to pochopil, a pak dodala: "Reneau mi řekl, že naše přístupnost tomuto typu závislosti může být popsána psychologicky, pokud ti to pomůže porozumět."
Znovu jsem přikývl, aby pokračovala. "Reneau říkal, že problém začíná v rodině našeho dětství. Kvůli soutěžení o energii v této rodině není nikdo z nás schopen dokončit důležitý psychologický proces. Nebyli jsme schopní integrovat svoji opačnou stránku, část druhého pohlaví."
"Naši co?" "V mém případě," pokračovala, "jsem nebyla schopná integrovat svoji mužskou stránku. V tvém případě jsi nebyl schopen integrovat svoji ženskou stránku. Důvod, proč se můžeme stát drogově závislí na nějaké osobě opačného pohlaví, je, že jsme sami ještě nezískali přístup k této energii opačného pohlaví. Víš, ta mystická energie, ze které můžeme čerpat jako z vnitřního zdroje, je jak mužská, tak ženská. Nakonec se jí dokážeme otevřít, ale když se poprvé začneme vyvíjet, musíme být opatrní. Integrační proces nějakou dobu trvá. Když se spojíme předčasně s lidským zdrojem naší ženské nebo mužské energie, zablokujeme vesmírný zdroj."
Řekl jsem jí, že tomu nerozumím. "Představ si, jak by měla tato integrace fungovat v ideální rodině," vysvětlila, "a pak možná uvidíš, co tím myslím. V rodině musí dítě nejdřív získávat energii od dospělých. Obvykle se snadno dosáhne identifikace s rodičem téhož pohlaví a osvojení si jeho energie, ale získávat energii od druhého rodiče může být těžší vzhledem k rozdílům mezi pohlavími.
Ukažme si to na příkladu holčičky. Všechno, co holčička ví, když se poprvé pokouší integrovat svoji mužskou stránku je, že ji otec mimořádně přitahuje. Chce, aby byl pořád s ní a aby jí byl blízký. Rukopis vysvětluje, že ve skutečnosti chce mužskou energii - protože tato mužská energie doplňuje její ženskou stránku. Z této mužské stránky získává pocit celistvosti a euforie. Ale mylně si myslí, že jediný způsob, jak získat tuto energii, je to, že bude sexuálně vlastnit svého otce a bude si ho udržovat fyzicky blízko sebe.
Zajímavé je, že intuitivně ví, že tato energie by ve skutečnosti měla být její vlastní a že by měla být schopná ovládat tuto energii podle své vůle. Proto chce řídit otce, jako by byl její částí. Myslí si, že je magický, dokonalý a schopný uspokojit každý její rozmar. V rodině, která není ideální, tohle vyvolává konflikt o moc mezi holčičkou a jejím tatínkem. Formují se dramata, protože ona se učí zaujmout takovou pozici, v níž ho vmanipuluje do toho, aby jí dával energii podle jejího přání.
Ale v ideální rodině otec zůstane nesoutěživý. Bude pokračovat ve vytváření upřímného vztahu a bude mít dost energie na to, aby jí ji poskytoval nepodmíněně, protože nemůže dělat všechno, co holčička chce. Důležitá věc, kterou musíme v tomto ideálním případě vědět, je, že otec zůstává otevřený a schopný dorozumění. Ona si myslí, že je ideální a kouzelný, ale když jí upřímně vysvětlí, kdo je, co dělá a proč, pak si může holčička osvojit jeho osobní styl a schopnosti a pokročit přes nerealistický pohled na svého otce dál. Nakonec ho uvidí jako pouhou jedinečnou lidskou bytost s vlastními schopnostmi i chybami. Jakmile oba takto vyrovnají krok, pak dítě udělá snadný posun od získávání energie opačného pohlaví od otce. Získává ji jako část celkové energie, existující ve vesmíru.
"Problém," pokračovala, "je, že většina rodičů až dodnes soutěží se svými vlastními dětmi o energii, a to ovlivňuje nás všechny. K vůli tomuto soutěžení nikdo z nás úplně nerozřešil toto téma opačného pohlaví. Všichni jsme uvízli ve stadiu, kdy ještě hledáme naši energii opačného pohlaví vně nás samých, v osobě ženy nebo muže, kterou považujeme za ideální a magickou a kterou můžeme vlastnit sexuálně. Chápeš ten problém?"
"Ano," řekl jsem. "Myslím, že ano." "Z pohledu naší schopnosti vyvíjet se vědomě," pokračovala, "stojíme před kritickou situací. Jak už jsem řekla, podle Osmého vhledu začneme automaticky dostávat energii opačného pohlaví, jakmile se začneme vyvíjet. Tato energie k nám přichází přirozeně s energií z vesmíru. Ale musíme být opatrní, protože pokud se objeví osoba, která nabízí tuto energii přímo, mohli bychom se odříznout od opravdového zdroje. . . a vracet se ve vývoji zpátky." Sama k sobě se uchichtla.
"Čemu se směješ?" zeptal jsem se. "Reneau jednou udělal tuhle analogii," vysvětlila. "Řekl, že dokud se nenaučíme, jak se této situaci vyhnout, jsme jako napůl hotový kruh. Víš, vypadáme jako písmeno C. Jsme velice přístupní osobě opačného pohlaví, jinému napůl hotovému kruhu, která k nám přijde a připojí se k nám - takže vzájemně doplníme kruh - a dá nám množství euforie a energie, kterou pociťujeme jako úplnost, vytvářející naše plné spojení s vesmírem. Ve skutečnosti jsme se spojili jenom s další osobou, která také hledá svoji chybějící polovinu.
Reneau říkal, že tohle je klasický vztah vzájemné závislosti a že má v sobě vestavěné problémy, které se začnou okamžitě objevovat."
Váhala, jako by čekala, že něco řeknu. Ale já jsem jenom přikývl.
"Víš, problém s tou doplněnou osobou, tím O, které se zdá oběma těm lidem úplné, je, že byly potřeba dvě osoby na to, aby ji vytvořily: jedna dodává mužskou energii a druhá ženskou. Tato celá osoba proto má dvě hlavy, čili má dvě ega. Ale oba lidé chtějí řídit celou osobu, kterou stvořili, a tak, úplně jako v dětství, chtějí oba poroučet tomu druhému, jako by ten druhý byl částí jich samých. Tento typ iluze úplnosti vždycky skončí bojem o moc. Nakonec musí každá osoba ovládnout tu druhou a dokonce ji ochromit tak, aby mohla vést toto celé já ve směru, kam chce jít. Ale to samozřejmě nefunguje, aspoň dnes už ne. Možná v minulosti jeden z partnerů se chtěl podřídit druhému - obvykle žena, někdy muž. Ale teď se probouzíme. Nikdo už nechce být podřízený nikomu jinému."
Myslel jsem na to, co První vhled sdělovalo bojích o moc v důvěrných vztazích, a na výbuch ženy v restauraci, kde jsem byl s Charlene. "Tak takhle to je s milostnými vztahy," řekl jsem.
"No, ještě je možné mít milostný vztah," odpověděla Karla. "Ale nejdřív musíme doplnit svůj kruh sami. Musíme stabilizovat své spojení s vesmírem. To trvá nějaký čas, ale pak už nikdy nejsme přístupní tomuto problému a můžeme mít to, čemu Rukopis říká vyšší vztah. Když se potom spojíme s jinou osobou v milostném vztahu, vytvoříme osobu vyššího řádu. .. a to nás nikdy nesvede z cesty naší individuální evoluce."
"Myslíš, že právě k tomu teď s Marjorií směřujeme, viď? Že se zavádíme vzájemně ze svých cest?" "Ano." "Tak jak se vyhneme takovým setkáním?" zeptal jsem se.
"Tím, že chvilku budeme vzdorovat pocitu lásky na první pohled, že se naučíme mít platonické vztahy s příslušníky opačného pohlaví. Ale měj na paměti ten proces. Musíš mít takové vztahy jedině s lidmi, kteří sami sebe naprosto odhalí, řeknou ti, jak a proč dělají to, co dělají - právě tak, jak to mělo být s rodičem opačného pohlaví v ideálním dětství. Porozuměním tomu, kdo tito přátelé opačného pohlaví doopravdy vnitřně jsou, člověk rozbije své vlastní fantastické představy o příslušnících druhého pohlaví a to nás uvolní k tomu, abychom znovu získali spojení s vesmírem. Také měj na paměti," pokračovala, "že to není snadné, zvlášť když člověk musí rozbít vztah vzájemné závislosti, ve kterém právě je. Je to opravdové trhání energie na kusy. Bolí to. Ale musí se to udělat. Vzájemná závislost není nějaká nová nemoc, kterou někteří z nás mají. Všichni jsme vzájemně závislí a všichni z toho teď vyrůstáme.
Cesta spočívá v tom, že začneš zakoušet ten pocit dobra a štěstí, který jinak zažíváme v prvních okamžicích vztahu vzájemné závislosti, když jsi sám. Člověk potom získá od něj nebo od ní větší odstup. Po tomhle se vyvíjíš dál dopředu a dokážeš najít ten jedinečný milostný vztah, který ti opravdu vyhovuje."