Podmínky pro dosažení pravé lásky

První podmínkou pro dosažení pravé lásky je duchovnost člověka, což znamená být v duchu živý. Jen duchovně živý člověk je schopen přijmout vyzařování lásky Stvořitele a tak se v lásce zachvívat. Ten, kdo má duchovní lásku, může ji nechat přestoupit na duševní obaly, zejména do emocionálmno těla, do citu ze čtvrté čakry, srdce. Duchovní a citová láska je pak směrovatelem pohlavního pudu tělesnosti. Vedení takového člověka pak zařídí, aby se potřebný čas sešel se svým protějškem. Vzájemná rezonance duševních obalů pak již způsobí ostatní. Je radno vyhnout se pravým ateistům, neboť duchovní lásky nejsou schopni.

Druhou podmínkou pravé lásky je žití rovnosti pohlaví. Rovnost pohlaví není jen právní stav. Rovnost pohlaví znamená uvědomit si a nechat vstoupit do podvědomí, že ženská duše je jiná než mužská. (Pozor, nikoliv duch!) Pasivní rameno polarity ji předurčuje k přijímání jiných typů vibrací než mužskou duši. Aktivní tvůrčí energií Boží preformované mužské duševní obaly se vyznačují aktivností, odolností, tvrdostí a rozumovostí. Pasivní tvůrčí energií Boží preformované ženské duševní obaly se vyznačují vnímavostí, intuitivností, přizpůsobivostí a citovostí.

Muž hledí na svět rozumovým okem, žena citovým okem. Jejich vnitřní duševní spojení obohacuje oba dva, vidí svět plasticky. Tato skutečnost je obrovský popud k vnitřnímu vývoji. Uvědomění si předností druhého pohlaví je základním stavebním kamenem lásky. Na druhém milujeme vlastnosti, které nemáme a které se zachvívají v Boží vůli. Tak i prostřednictvím erotické lásky milujeme vlastně Boha, zdroj všeho dobrého. Milujeme jej skrze lásku k mužství a ženství, skrze mateřství a otcovství. Muž, který nemiluje ženství z Božského - Nebeskou Matku, není pravé lásky k ženě schopen. Žena, která nemiluje mužství z Božského - v naší civilizaci představované Ježíšem, není pravé lásky k muži schopna.

Třetí podmínkou uskutečnění pravé lásky je pokora, tj. uvědomění si vlastní nedokonalosti. Každý protějšek totiž okamžitě vystihne nejen nedostatky partnera, ale i snahu z lásky k němu je nejprve zakrýt a pak odstranit. Právě ze snahy odstanit své vady je odciťována velikost citu - lásky. Snaha odstranit vlastní nedostatky je automaticky hodnocena jako konkrétní projev lásky, jako dar největší, neboť stojí nejvíce námahy. Nikdo se nechce bez podnětu měnit! Jen láska je ta kouzelnice, která je impulzem k proměně povahy člověka. Proto je také největším stimulem duchovního růstu. Snaha o zdokonalení vždy nakonec k zdokonalení vede. Tento vliv je podporován pohlavním spojením, neboť při něm dochází k propojení čaker.

Čtvrtou podmínkou vzniku pravé lásky je naprostá otevřenost. Partnerovi v lásce je nutné říci úplně všechno, jen tak se můžete stát jeho součástí! Kdo by to nesnesl, není pravé lásky schopen a hoden. Není náhodou, že sexuologové (ateistický orchestr temnot) "školí" v manželských poradnách a příručkách v tzv. manželských "hrách", jejichž podstatou je předstírání. V chování, konverzaci. Partneři si mají hrát divadélko, nebrat "všechno" příliš vážně, v životě hrát hru na život. Podívejte se na většinu manželství, jak hrají na veřejnosti. A proto prý ta manželství přetrvávají, protože jinak je člověk polygamní. Nikoliv, ten kdo to vyučuje, nikdy stav dokonalé lásky sám nezažil. Láska je dokonale monogamní! Když dojde skutečně k vnitřnímu propojení duševních obalů muže a ženy, oba dva jsou automaticky vůči ostatním "kastrováni". To znamená, že nevnímají ostatní lidi jako pohlavní. Právě proto, že pravé vztahy prakticky vymizely, nemůže dojít k plnému doplnění obalů, v podvědomí vzniká touha po opačném pohlaví a všichni, ač ženati či vázáni, jsou opačným pohlavím neustále eroticky přitahováni, drážděni, sváděni. Jejich podvědomí totiž neustále hledá a nemůže najíti. Po sexuálním aktu s další nadějí jen pokračuje hlad po doplnění polarity. Jen duchovní člověk pochopí, že ducha je možné naplnit jen duchem, nikoliv tělem. Kde ten duch není, krása a sexapeal nejsou ničemu, kromě k odvodu pohlavní síly do země.

Pátou podmínkou uskutečnění pravé lásky je naprosté vyloučení majetkových, společenských a rodinných záležitostí ze vztahu. Jakmile se pravá láska objeví, přes hmotu a společenské konvence ji atakuje satan. Prostřednictvím lidí, zdánlivě bez důvodu, se snaží narušit vztah. Běda lidem, přes které tyto vlivy jdou. (Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!) On tu je důvod kardinální. Láska je negace satana a jeho vlivu. A zde působí příklad. Proto jsou ihned nalézány právní a rozumové důvody. Kdyby titiž vycítili, že nejde o lásku, ale o sexuální exces, blahovolně by zamhouřili oči, chápavě by se usmívali a mlčeli. Sexuální odbočky zapadají do jejich "vibrace", do vibrace vládce astrálního světa lidí.

Šestou podmínkou vzniku pravé lásky je připravovat se na ni a modlit se za ni. Kdo tluče, je mu otevřeno. Musí však sám být pravé lásky hoden, musí sám být na ni připraven. Podle zákona přitažlivosti stejnorodého připravený se sejde s připravenou, nepřipravený s nepřipravenou. Jestliže se citově sejdu s nedokonalým, znamená to mou vlastní nedokonalost. V tomto ohledu je jediné řešení - společné úsilí o zdokonalení, proto jsme se konec konců sešli. Na základě lásky pak vyrostou oba dva.

Pravá láska muže a ženy je oboustranné dávání, dávání bez podmínek a nároku na splácení, neboť tak činí Podstata světa. Kdo dávat přestane, ztratí schopnost milovat. Tím upadl do ega, osamění, zoufalství. Není potrestán, sám se potrestá nerespektováním duchovmno řádu stvoření.