Zbytečné císařské řezy - symbol dehumanizace

Exemplárním příkladem medikalizace a dehumanizace porodu, jak na konferencích a ve svých článcích vehementně dokazuje americký lékař dánského původu Marshden Wagner, jsou zbytečné císařské řezy, při kterých je vždy vůdčí osobností chirurg a žena už nad porodem nemá žádnou kontrolu. Císařské řezy zachraňují životy, ale neexistuje důkaz, že by jejich stále stoupající počet v průběhu posledních tří desetiletí v mnoha zemích celého světa pozitivně ovlivnil kvalitu porodů. Vědecké údaje o zvyšující se mateřské úmrtnosti naopak naznačují, že například v USA a Brazílii je z velké části její příčinou zvyšující se počet císařských řezů.

Když je totiž péče o rodičku plně pod kontrolou lékařů, přičemž porodní asistentky se jí účastní stále méně, vždy se zvyšuje počet císařských řezů. Mnohé studie však potvrdily, že se riziko nutné lékařské intervence snižuje, je-li porod veden porodními asistentkami. Není náhodou, že v USA, Kanadě a brazilských městech, kde naprostou většinu porodů vedou porodníci a prakticky neexistují porodní asistentky, je také zaznamenán největší počet císařských řezů na světě. Nechat vysoce specializovaného gynekologického chirurga řídit normální porod je totéž, jako když chirurg vyšetřuje normální dvouleté dítě, tvrdí M. Wagner. Je to mrhání chirurgovým časem a jeho dovednostmi. Dítě může být jen unavené, ale chirurg je v pokušení aplikovat léky či zákrok tam, kde by patřičně vyškolená sestra dítě zklidnila jednou z mnoha nemedikálních metod. Medikalizace normálního dítěte se dá přirovnat k medikalizaci normálního porodu. Vysoký počet císařských řezů je pak symbolem nedostatku lidského přístupu k porodu.

Nadužívání císařských řezů a jiných ne nezbytných porodnických zásahů přitom ekonomicky ohrožuje celou společnost. I ty nejbohatší země mají potíže se získáváním finančních zdrojů na transplantace všech srdcí, dialýzy všech ledvin a kloubní náhrady pro všechny lidi, kteří by je potřebovali. I císařský řez provedený bez skutečného lékařského důvodu, vyžaduje chirurga, druhého lékaře jako asistenta, anesteziologa, sálové sestry, zařízení, operační sál, krev pro případnou transfúzi, nemocniční lůžko pro rekonvalescenci atd. To vše je samozřejmě velmi nákladné.

Tento nebezpečný trend plýtvání nejen finančními zdroji se bohužel rozšiřuje z již zmíněných USA nebo Austrálie do rozvojových zemí. V jednom brazilském státě v 59 nemocnicích aplikovali císařský řez u 80% porodů (v USA to bylo ještě nedávno průměrně 47,7%). Evidentně jde o velmi značné náklady jak pro brazilské zdravotnictví, tak co se týče zdraví brazilských žen. Podobně narostl počet císařských řezů i v Anglii a u nás. Je to drahý a nebezpečný luxus. Komise pro etické aspekty lidské reprodukce a zdraví ženy (mezinárodní organizace, která zastřešuje národní porodnické organizace) proto v roce 1999 uvedla:

Provádění císařských řezů z nemedikálních důvodů je eticky neospravedlnitelné.

Zopakujme si fakta: více než 80% všech žen je schopno porodit bez jakékoli lékařské intervence. V Austrálii je přitom porodníky označeno za schopné porodit normálně, bez lékařského zásahu, jen 18% prvorodiček. Více jak polovina australských prvorodiček je podle porodníků neschopna samostatného porodu. Polovině prvorodiček v soukromých porodnicích v Austrálii je aplikována epidurální analgézie. Znamená to, tvrdí dr. Wagner, že za prvé, lékaři a nemocnice zvyšují porodní bolesti, a za druhé, ženám se neříká pravda o rizicích epidurální analgézie.