Porod jako zázrak

Každý z nás je zázrak. Porod je zázrak. Denně dojde na Zemi ke sto miliónům pohlavních aktů, devet set tisíc žen počne a narodí se čtyři sta ticíc dětí.

Polovinu toho, co se děje v ženině těle, když je těhotná, přitom ani lékaři nechápou. Všechna vajíčka, která mohou být později v dospělé ženě oplodněna, vzniknou už v osmém týdnu stáří embrya. Tehdy vznikají statisíce buněk každou vteřinu, a tak existuje neuvěřitelně vysoká pravděpodobnost, že se něco pokazí. Ve dvanáctém týdnu těhotenství je malý človíček hotov, pak už jen roste. Děloha se zvětší dvacetkrát a její krevní zásobení je na konci těhotenství o třetinu větší. Po devíti měsících v matčině těle se malý človíček musí narodit, i když jeho mozek potřebuje ještě celý jeden rok k tomu, aby dokončil svůj vývoj, protože by jinak neprošla jeho hlavička ženskou pánví.

Během devíti měsíců proběhne u plodu osmkrát více buněčných dělení než v průběhu dvaceti let následujících po porodu. Vývoj postupuje podle předem daného programu. Na vytvoření každého nového orgánu je vyhrazeno několik týdnů, ale někdy jen několik dnů. Buňky se specializují. pokud v určité době lidský zárodek nedostává dostatečnou výživu, může vývoj zůstat nedokončen a ten, který orgán nebude už nikdy mít potřebnou velikost nebo kvalitu - chyba je neodstranitelná.

Protože porod je (kromě smrti) tím jednoznačně nejdůježitějším mezníkem lidského života, náše společnost z něj učinila jen výhradně lékařský problém. Jak poznamenala Sheila Kitzingerová:

Odbýváme ho ve zvláštních zdravotnických zařízeních a v zaopatření emocioálně neangažovaných odborníků. Vlastní zodpovědnost předáváme do rukou cizích lidí.

Naprostá většina porodníků jsou dnes muži. Mužský pohled ovšem dává přednost činu před nečinností, odtud tedy pramení ona neustálá snaha porodníků něco dělat. Muži se také více než ženy řídí hierarchyckými vztahy, takže každou diskusi o svých rozhodnutích považují za útok na vlastní autoritu a nové a jiné informace nejsou schopni, natož ochotni přijímat z jiného zdroje (ani od porodních asistentek) než od svých medicínsky vzdělaných kolegů.

Dějiny mateřství byly ve střední Evropě ve 20. století charakterizovány tím, že péči převzal do rukou oficiální zdravotnický systém a jeho lékaři. Opakuji (a ještě mnohokrát opakovat budu) - porod se změnil z intimní, soukromé, ženské záležitosti, která probíhala doma, na věc veřejnou, kde hlavní úlohu hraje lékař a která se rovná chirurgickému zákroku v nemocnici. Porod byl medikalizována dehumanizován a o těhotenství se začalo mluvit jako o záležitosti velice rizikové. O porodu se začalo tvrdit, že je bez lékařské pomoci nemožný a nebo alespoň ne zcela bezpečný. Tato tvrzení přinesla dramatickou změnu v chápání porodního procesu.

Abyste si dokázali představit, jak drastická tato změna byla, doporučuje americký lékař dánského původu Marshden Wagner představit si, že i sexuální styk by byl prohlášen za nebezpečný, je-li prováděn bez lékařského dozoru. Všechny sexuální styky by musely proběhnout v nemocnici za přísného lékařského dohledu. Prováděly by se testy sexuálních schopností a používaly přístroje a léky na zlepšení výsledků. Milostný akt by probíhal v místnosti, kam by vcházeli lékaři a sestry bez klepání. Ztratí-li muž v této situaci schopnost erekce nebo žena nepocítí vzrušení, bude to pro lékaře signál, že je třeba zasáhnout, a tak muži dostanou Viagru a ženy také nějaké léky, aby se styk co nejvíc urychlil.