Neoddělovat dítě od matky

Jeden malý, ale závažný zvyk z praxe, která pokračuje navzdory všemu, co už víme, je oddělení matky a dítěte hned po porodu. Mnozí porodníci vášnivě dokazují, že to tak má být, protože to, co matka i dítě po vyčerpávajícím utrpení spojeném s porodem potřebují nejvíce, je odpočívat, a to velmi odpočívat. Jenže porodníci nikdy nerodili a jejich těla tak nikdy nepocítila onu endorfinovou a adrenalinovou sprchu, kterou zažívají matky při normálním, tedy přirozeném porodu.

Všechny nejnovější práce o vazbě mezi rodičem a dítětem ukazují, že to není pravda a že žena, která nebyla omámena léky, nepotřebuje nehnutě ležet a odpočívat. To, co matka a dítě v těchto minutách a hodinách nejvíce potřebují a chtějí, není ani spát, ani jíst, ale hladit a přivinout dítě, dívat se na sebe a naslouchat. V několika posledních letech tento fakt potvrdily stovky studií.

Nic nového pod sluncem. Například v komentářích k védám a odborným radám týkajícím se porodnictví staří Indové radí:

Nepospíchej s oddělením pupeční šňůry. Novorozence omyj a přilož matce do náruče. Tento postup je blahodárný pro další tělesný a především duševní vývin dítěte.

Necitlivá matka, tedy ta, která jedná s dítětem zásadně dle svých vlastních potřeb a nedokáže se vcítit, dítě ignoruje nebo si jeho signály vysvětluje zcela chybně. Dítě pak následně ztrácí důvěru v sebe sama. I pětitýdenní dítě potřebuje mít pocit, že svou činností ovlivňuje okolí. Každý malý úspěch ho podněcuje k dalším, náročnějším činnostem. Protože v tomto stadiu jsou mírou jeho úspěchů reakce matky, její nevšímavost a nesprávné chápání ho donutí vzdát se dalších pokusů. Psychologové používají termínu vynucená bezmoc. Její následky lze pak vidět třeba u tříletého dítěte, které si neumí zapnout knoflíky, u sedmiletého, které nepozná, kolik je hodin, u třicetiletého člověka přesvědčeného, že jeho neúspěchy zavinili ti ostatní.

Nedostatečná pozornost k novorozenci v prvních týdnech jeho života může přeměnit původně neurčitou tendenci na trvalou vlastnost. Dítě tak totiž není připraveno na další růst, ke kterému dochází od druhého do sedmého měsíce. Právě v tomto období se začíná vyvíjet to, čemu říkáme sebedůvěra. Ta je ovšem cele založena na stupni pozornosti, která se dítěti věnuje.