Násilí v děloze

Násilí v děloze a při porodu bylo od samého počátku ústředním tématem studia členů Asociace pro prenatální a postnatální studia, kterým se daří odhalovat pozdější důsledky tohoto tak brzkého násilí. Přesto je ale stále mnoho žen v porodnicích svědky opakovaného násilí a necitelnosti, které mají pro budoucí vývoj dětí závažné důsledky. Kalifornský psycholog a autor mnoha knih na toto téma David Chamberltain je totiž přesvědčen, že jakákoli forma násilí, se kterou se dítě setká v děloze nebo v čase porodu, je hlubokou formou programování, které v dospělosti zabrání například navázání vztahů. Tato »programování« mohou ovlivnit tělesné i mentální zdraví člověka na desítky budoucích let.

Je velkou a tragickou ironií, že právě v moderních porodnicích jsou jak násilí, tak bolest dětí, běžné. Po téměř celé 20. století neváhali lékaři vystavovat dítě při porodu tvrdému prostředí, používat bolestivé způsoby vyšetření nebo bolestivé nástroje. Neváhali ani aplikovat silné chemikálie ve formě léčiv nebo anestetik. Všechny tyto odlišnosti od toho, co se normálně děje při domácím porodu, dětem hluboce změnily zkušenost zrodu. Novorozeňata samozřejmě protestují, když se jim jehlami odebírá krev nebo injektuje vitamin K, nelíbí se jim, když se s nimi hrubým způsobem manipuluje a když si je předává tolik různých lidí. Jejich kůže je extrémně citlivá, a tak protestují, když je čistí a omývají. Tímto tzv. normálním porodem z nich děláme zlostné, bázlivé, úzkostné, smutné a zmatené tvory, a dělali jsme to tak po většinu minulého století, tvrdí David Chamberlain. Výzkum těchto dramatických medicínských inovací varoval před nebezpečím dlouho předtím, než došlo ke skutečným škodám. Důsledky těchto nových forem porodu se dnes odrážejí v násilném chování celých generací mužů a žen zrozených v násilí. Od prvních vteřin svého života jsme byli impregnováni drogami. Co když jsme jako společnost tak fascinováni drogami a změněnými stavy vědomí, které evokují, protože jsme jim byli vystaveni okamžitě po porodu?

Dnes je dítě v děloze ohrožováno také amniocentézou (odběrem plodové vody pro genetické vyšetření). Studie ukázaly, že plod na jehlu reaguje velice rychle, brání se a někdy je velmi agresivní. Jedna žena vyprávěla, jak pomocí ultrazvuku její lékař a další asistent viděli, jak plod na jehlu zaútočil. Technik vykřikl, aby lékař jehlu vytáhl a píchl jinde, ale plod na jehlu zaútočil znovu. Lékař i jeho asistent z toho byli velmi nervózní, protože nic podobného nikdy předtím neviděli. Oni i rodiče tak dostali první lekci z prenatální psychologie. Do té doby jim nikdo neřekl, že se dítě i v tomto věku může cítit ohroženo jehlou injekční stříkačky a že je schopné tak efektivní reakce.

Velká část násilí, ke kterému dojde v děloze, je tichá a neviditelná; následná poranění odhalujeme až mnohem později. Dr. Chamberlain tvrdí:

Děti se nás snaží na tato poškození upozornit, ale my se učíme příliš pomalu.

Do této kategorie spadají například psychická poškození způsobená postojem matky nebo mozková poškození v důsledku špatné péče. Objevují se i velmi závažné důsledky zdánlivě nedůležitého odmítnutí dítěte. V rámci jedné studie osmi tisíc těhotných žen, rozdělených na ty, které chtěly, a na ty, které nechtěly otěhotnět, byla úmrtnost dětí v prvním měsíci těhotenství u skupiny nechtěných dětí 2,4x vyšší. V rámci jiné mezikulturní studie plánovaných a neplánovaných dětí v Americe a v Řecku tříměsíční plánované a vítané děti vykazovaly daleko vyšší úroveň kognitivních procesů a hlubší vztah ke svým matkám než ty neplánované. V tomto ohledu je třeba si uvědomit, že téměř polovina těhotenství v USA je neplánovaná.

Nedávné studie násilníků odhalily, že tito lidé trpí ve velké většině určitými mozkovými poruchami. Některé části jejich mozku v průběhu negativně ovlivňovaného těhotenství nedorostly. Psycholog Adrian Raine shromáždil dostatek důkazů pro to, aby mohl označit zločinné chování jako klinickou poruchu v důsledku strukturálních a metabolických problémů předfrontálních mozkových částí a jiných mozkových poranění a dysfunkcí.

Psychiatrička Dorothy Lewisová studovala mladistvé odsouzené k smrti a v naprosté většině případů u těchto dětí zjistila vzorec neurologických problémů, paranoiu, hyperaktivitu a nízké IQ. Raine a Lewisová tvrdí, že kombinace těchto faktorů předurčuje násilné kriminální chování a že bychom měli vzít v potaz, že v mozku zakořeněný původ násilí má své počátky asi už v prenatálním období. Narodit se s takto nevyvinutým mozkem znamená, že život bude obtížnější, neustále frustrující, bez schopnosti sebekontroly. To samozřejmě vede k bídě a kriminalitě a to všechno z prenatálních příčin.

Znovu a znovu si musíme opakovat: častou pravděpodobnou příčinou abnormálního vývoje mozku je legální nebo nelegální užívání drog a chemikálií, které mohou zapříčinit ona neviditelná poškození. Potenciální poškození mozku v děloze v důsledku alkoholismu je již dobře známo. Seznam destruktivních následků je dnes již velmi dlouhý. Škodlivé je ovšem také vystavení plodu neviditelným jedům poškozeného životního prostředí. Testy v takových případech ukazují u dětí špatné vizuální rozlišování a nefungující paměť. Epidemiologové dnes vážně uvažují o tom, že příčina rakoviny prsu má své kořeny již v děloze jako následek nadměrného vystavení estrogenu. Jiným narušením normálního vývoje je také, jak jsme již uvedli, příliš časté užívání ultrazvuku. Při náhodné studii zahrnující 1400 žen v západní Austrálii měly děti žen, během těhotenství nejméně 5x vyšetřovaných ultrazvukem, mnohem nižší porodní váhu než děti matek, které prošly ultrazvukovým testem jen jednou. Nízká porodní váha přitom s sebou přináší méně optimální vývoj mozku, což nás zase přivádí zpět na startovní čáru; nedokonale konstruovaný mozek může přinášet problémy s vnímáním a sebekontrolou, což vede k pravděpodobnému násilí a zločinu.