Jak se rodí u nás

Když byl v rámci diskuse nad výsledky konference Přivádíme děti na svět promítnut výukový film Ministerstva zdravotnictví z 80. let, šokovaní přítomní, zvláště muži, téměř odvraceli oči. Bylo to horší než horor. Jak vyplynulo z následné diskuse, tento instruktážní film se stále promítá studentům na středních i vysokých školách. Velmi názorně předvedl onen odosobněný, ve svých důsledcích naprosto necitelný přístup lékařů k ženě-rodičce. Detaily holení pubického ochlupení, nástřihu hráze, aplikace anestezie atd. byly tak věrohodné, až mrazilo. Na závěr jásal optimistický komentář: ... a Šťastná žena čeká, až ji přinesou ukázat její děťátko! Ale na plátně přitom bylo vidět bledou, nehybnou, zdrogovanou bytost bez sebemenšího zájmu o cokoli.

Marsden Wagner to vidí jasně:

Lékaři nahradili u normálních porodů porodní asistentky, ale výsledky výzkumů ukazují, že porodní asistentky poskytují bezpečnější péči. Nemocnice nahradily domov, ale výsledky ukazují, že pro normální (fyziologické) porody jsou domov a porodní centra umístěná mimo nemocnici stejně bezpečné a vykazují v průběhu porodu méně zásahů, které nejsou nezbytné. Členové rodiny byli z procesu porodu vyřazeni a nahrazeni nemocničním personálem, ale výsledky výzkumu prokazují, že, jsou-li přítomni členové rodiny, porod je rychlejší, snazší, méně bolestivě pociťovaný a doprovázený menším počtem komplikaci."

Marsden Wagner pronesl tato slova v roce 1999 na konferenci Porod je duše a tělo ve Špindlerově Mlýně:

Současná péče v mateřství ve střední Evropě používá přísně lékařský model, který nazírá na těhotenství a porod jako na rizikové události a jehož základem je lékařská péče a lékařské vedení. Péče je organizována od shora dolů. Je ironií, že navzdory politickým změnám, které ve střední Evropě v posledních letech proběhly, demokracie ještě nevstoupila do zdravotnického systému a do nemocnic, v nichž stále vládne diktátorská hierarchie. Šéflékaři mají vždy poslední slovo a porodní asistentky nejsou o nic víc než pouzí služebníčci. Rodící ženy a jejich rodiny si stále nemohou volně vybrat, kde chtějí přivést na svět své děťátko, a nemohou volně rozhodovat, co se bude dít s jejich dětmi ihned po porodu.

Otevřenost a samozřejmost, s jakou neuvěřitelně otevřeně kritizoval to, na co se ženy samotné zatím ani neodvážily poukázat, příjemně šokovala. Wagner pokračoval:

Takový medicínský model není pro současnou střední Evropu vhodný hned z několika důvodů. Za prvé je třeba vzít v úvahu výsledky vědeckých výzkumů, které dokazují, že zacházet s těhotnými ženami jako s pacienty je nevhodné. Rutinní holení pubického ochlupení nemá jiný důvod než rodičku ponížit a uvést do role pacienta. Rutinní podání klyzmatu v podstatě jen zvýší nebezpečí infekce a v ženě opět zvýší pocit méněcennosti. Požadavky, aby porodní asistentky a lékaři nosili ústenky a empíry nemá vliv na nižší výskyt infekce, spíše pozvedne důležitost personálu a vytvoří ještě větší propast mezi jím a rodičkou. O tom, jak je nevhodné provádět rutinní epiziotomii, se již všeobecně ví.

Jak ukazují výsledky výzkumů druhé poloviny 20. století, současný model je nevhodný a naznačuje nutnost zavedení sociálního modelu do zdravotnických služeb. Zatímco medicínský model se domnívá, že příroda je nedokonalá a člověk ji může v mnohém vylepšit, sociální model vzdává poctu přírodě a domnívá se, že zásahy navržené člověkem by měly být použity pouze jsou-li pádné důkazy o jejich prospěšnosti.

Zastánci sociálního modelu soudí, že porod je výsledkem evoluce trvající miliony let. Naše chápání porodu je stále neúplné. Vždyť my stále ještě nevíme, co je spouštěcím momentem porodu!

Když se lékaři rozhodli, že nově narozené děťátko je třeba okamžitě vyšetřit a odebrali ho matce, přerušili tak velmi důležitý proces navazování prvního kontaktu, což může nepříznivě ovlivnit další vývoj dítěte. Když se lékaři a výrobci umělé výživy rozhodli, že umělé mléko (v angličtině doslova mužem vyrobené mléko) je lepší než mateřské, přispěli k tragickým epidemiím dětských úmrtí, která nemusela nastat. Když se lékaři rozhodli, že je důležitější, aby děťátko hlídal zdravotník, ne jeho matka, založili novorozenecká oddělení, kde byly všechny děti společně hlídány jedním nebo dvěma zdravotníky, a vytvořili tak báječné prostředí pro nosokomiální infekce a zároveň narušili vznikající vztah mezi matkou a nově narozeným děťátkem. Lékaři rozhodli, že všechny děti, které váží méně než 2500 gramů, budou umístěny v inkubátoru, ačkoli mohou sát a dýchat samy. A potom se pečlivým průzkumem zjistilo, že děti umístěné svým matkám na hrudník po celých čtyřiadvacet hodin (tzv. klokaní metoda) rostou rychleji a stůňou méně než podobné děti v inkubátoru. Mnoho lékařů se stále klokaní metodě brání, protože naznačuje, že ženské tělo je stále dokonalejší než mužem vyrobené přístroje.