Co je špatně?

Novorozenci svůj nesouhlas s obvyklým, z jejich pohledu agresivním nemocničním porodem sdělují hlasitým křikem, křivením tvářičky, vehementním máváním rukama a nohama. Dnešní profesionálové, ale i rodiče, i když poněkud znervóznělí, jsou ale pyšní na to, jak jejich dítě hlasitě křičí. Pláč při porodu není brán vážně, ačkoli je to jednoznačně reakce na násilí. Ječící děti totiž sdělují, že je něco špatně.

Prenatální psycholog David Chamberlain se o pláč dětí při porodu začal zajímat až poté, kdy se snažil přimět klienty v hypnóze, aby si vzpomněli na svůj porod. Naprostá většina z nich aktivně protestovala proti nevhodným podmínkám nebo činům v okamžiku porodu. S naprostou přesností identifikovali vše, co bylo z jejich hlediska špatně: tlak lékařských kleští na hlavičku, chladné místnosti, ostrá světla, jehly injekčních stříkaček, braní vzorků krve, páchnoucí a štípající kapičky do očí, držení pouze za nohy hlavou dolů, příliš rychlé přestřižení pupeční šňůry, oddělování od matek, izolace na kojeneckých odděleních.

Vážení, je snad na čase si uvědomit, že křik novorozenců je křikem bolesti a protestu.

Ačkoli dnes již snad měníme svůj postoj k dětskému pláči při porodu, dosavadní systém, tolerující pláč a bolestivá rutinní vyšetření bez ohledu na hlasité protesty dětí, bohužel stále přetrvává. Nikdo se nezajímá, proč novorozenci pláčí. A oni pláčí dál a dál. Přitom francouzský porodník Frederick Leboyer v knize Porodní násilí již v roce 1975 fotografiemi štěstím zářících novorozenců ukázal, jakým směrem by se měl ubírat náš zájem.