DDT porodnictví

Všichni jsme oběti obětí
S. Bosnerová

Těžko si lze představit děsivější vstup do života než je ten,
který porodnictví vymyslelo několika posledním generacím.
F. Leboyer

Hlasy zatím osamělých odborníků a rostoucí armády postižených jsou jednoznačné: stáváme se čím dál bezmocnějšími oběťmi "medicínskoprůmyslového komplexu" a stále očividněji špatně nastaveného systému "zdravotnictví" (rozuměj, "nemocnictví", protože lékaři se zabývají výhradně nemocemi).

Současné problémy ministryně zdravotnictví jsou jen špičkou ledovce zcela nevyjasněných postojů a absolutního nedostatku jakékoliv vize. Lékařům porodníkům a anesteziologům jde o práci (a o peníze až v první řadě, i když např. nepřiznávají, že je jich více než před deseti lety, kdy se ovšem rodilo dvojnásob dětí), a nastávajícím maminkám o přirozený (humánní) porod a zdravé děti a budoucnost.

Současné porodnictví mi v něčem připomíná případ DDT. Také velké oslavy konečného řešení všech problémů se škůdci našich zahrad a polí (jak krásná to byla statistická čísla), a za nějakou dobu zjištění, že nejde o spásu, ale spíše o katastrofu, a celé další generace s tím mají dodnes velké starosti.

Neexistuje jediný důkaz, že to, jak dnes probíhá porod v továrnách na děti, které se nazývají porodnice, je (kromě několika procent akutních patologických případů) pro ženu rodičku a její dítě bezpečné a prospěšné. Naopak, existují již desítky závažných studií, dokazujících, že téměř všechno na běžném lékaři vedeném porodu (poloha, rutinní přístupy a postupy, odcizení, aplikace povzbuzujících a utišujících prostředků atd.) ženu rodičku a především její dítě ohrožuje a bohužel také někdy na celý život často fyzicky a hlavně psychicky negativně ovlivňuje.

Na veřejném shromáždění na podporu samostatných porodních asistentek, na kterém se na prostranství na Klárově 20. ledna 2004 sešlo asi dvě stě maminek, miminek a několik tatínků (včetně žurnalistů) byla nejdokonalejším a přímo symbolickým vyjádřením tristní situace českých žen-rodiček fena, která volně a svobodně pobíhala mezi lidmi a kočárky s na jednom boku sprejem nastříkaným nápisem "Rodím" a na druhém "doma".

O tom to všechno je, vážení. Nejde jen o spor mezi odborníky (finančně zainteresovanými na stávajícím stavu a už z principu nastavení našeho "nemocnictví" ostře zaujatými proti jakýmkoliv změnám), poslanci a senátory (z nichž většina jsou muži, kteří si navíc návrh zákona o nelékařských povoláních zcela jistě podrobně nepřečetli a "neprohlédli" tak fintu navrhovatele, Ministerstva zdravotnictví, které jedinou větičkou hodlá lékařům poskytnout i u porodů naprostý monopol a zlikvidovat tak profesi porodní asistentky), a tou částí ženské populace, která chce žít v demokracii (s možností svobodně si zvolit, tak jako ve většině zemí EU, způsob porodu). Je totiž jednoznačně prokázáno, že matky, které rodí s porodními asistentkami, mají daleko méně případných komplikací (a navíc rodí snadněji a také, vážená vládo a pojišťovno, daleko levněji).

Zatímco každá fena má to štěstí, že může "rodit doma", tedy v bezpečí známého prostředí, česká žena je většinou nic netušící a propagandou "odborníků" zmanipulovanou obětí mašinérie systému, který sice proklamuje její dobro, ale ve skutečnosti ji svými pravidly omezuje a na porodnických odděleních "továren na poškozené výrobky" přímo znásilňuje.

A který se na jedné straně zaštiťuje jediným vybraným statistickým číslem (zeptejte se skutečného a především odvážného odborníka, co všechno nás tohle číslo kojenecké úmrtnosti stojí), ale jiné údaje a možnosti úmyslně zamlčuje.

Tak jako kapři, ani lékaři a ministerští úředníci si "rybník" (svého zdroje obživy a také dnes již téměř absolutní moci nad plátcem-pacientem) nevypustí. Je to na vás, ženy, matky, a dcery, budoucí rodičky. To vy můžete změnit systém, který přestal vyhovovat a fungovat, třeba tím, že si vyhledáte příslušné informace (a nezkreslená a nezamlčená čísla a fakta) a pak do těch porodnic, ve kterých z vás dělají nesvéprávné loutky, a ve kterých z vás tahají děti (až jim utrhnou hlavičku), prostě přestanete chodit.

Jsem si jist, že za několik let nám lékaři s velkou slávou oznámí, že rodit se má a dá také jinak. Jenže, pokud to nezměníme, oni si, právě tak jako v případě DDT, jen umyjí ruce a přepíší učebnice. Ale nám všem, kteří jsme, kdybychom byli porozeni s úctou a pokorou k životu (ne k plánu mezd a jednomu ukazateli), tedy přirozeně, mohli být např. daleko inteligentnější, zdravější, tolerantnější, ekologičtější a soucitnější, zbudou, tak jako po DDT, na celé další generace jen oči pro pláč a hory starostí, jak se vypořádat s individuálními i celospolečenskými důsledky stávajícího a tvrdohlavého porodnického "sociálního inženýrství".