Slovy Vlastimila Marka uvádíme více než zajímavou knihu japonského autora Masaru Emota, která nás seznamuje s převratným objevem (zejména pro materialisty), jak lze geniálně jednoduchým způsobem pozitivně ovlivnit kvalitu vody.
Časy, móda a mobily se mění, ale právě tak pružně by se měly měnit, přizpůsobovat i naše názory. Jenže sebestředná pýcha člověka doby technologické, soustředěného spíše na kvantitu než na kvalitu a soustřeďujícího naprostou většinu svých činností směrem ven, proměnila názory v dogmata a vědomí v něco zbytečného a zdržujícího. Ukazuje se, že tudy cesta nevede a že babky kořenářky šly správným směrem, právě tak jako šamani všech věků. Poslední doba sice přinesla a téměř denně přináší různá vylepšení a technické objevy, ale stále čekáme na nějakého nového Newtona, Einsteina, a především na Schweitzera, Gándhího nebo Junga, tedy někoho, kdo přinese zásadní objev, jenž vše převrátí na tu sice křehčí, ale důležitější lidskou stranu. Ekonomové už to také vědí, právě tak jako neurologové a fyzici: člověk, stav jeho vědomí, je totiž dlouhodobě daleko důležitější než všechno to, co momentálně vyrábí a spotřebovává.
Co když ovšem onen objev objevů už je tu, jen jsme si ho v té záplavě informací nevšimli, a co když i on bude konečně všeobecně pochopen a doceněn (tak jako například princip, na kterém fungují mobily)? Co když je tak jiný a podivný, že nám zatím nedošlo, jak je převratný? Možná je až příliš samozřejmý a jednoduchý. Jako všechno geniální. Možná, až o něm uslyšíte, se v první chvíli dokonce i ušklíbnete, protože se bude podobat některým tvrzením našich babiček, která jsme arogantně vyhodili na smetiště dějin a která se dnes, jak se zdokonalují naše měřicí přístroje, znovu prokazují.
Když se na Jamajce zpomalí nebo dokonce zastaví porod, dají rodičce čichnout k propocené košili manžela. Dnes víme, že vomeronazální orgán v ženině nose reaguje (aniž to žena ovlivní, tedy podvědomě) na mužské feromony a ty spustí v těle ženy hormonální proces, který obnoví průběh porodu a postará se, aby byl hladký a bezpečný. A infor-mované Američanky si dnes občas čichnou k nevypranému triku manžela, který odjel na delší služební cestu, a tak si pozitivně upravují menstruaci.
Dnes právě tak víme, že babky kořenářky měly pravdu, když tvrdily, že některé byliny se musejí sbírat ráno, jiné večer nebo dokonce při novoluní (obsah některých léčivých látek v rostlinách je v tu kterou dobu až několikanásobně vyšší). Že když „čarodějnice" vařily své lektvary ze žab či mloků, získávaly silné halucinogeny. Že objímat stromy je zdravé a energetizující (jednoduchým způsobem se dají měřit elektrické proudy, které jsou na jaře a v létě velmi intenzivní, v zimě a v nemoci minimální, viz geofytoelektrické proudy a práce ing. Vladimíra Rajdy). Že šamané věděli, co dělají (viz holotropní terapie a práce Stanislava Grofa) a proč přitom používají zvuk (viz bioakustika a Sharry Edward-sová a zjištění, že klesající zvuk hlasivek odstraňuje emoční bloky a že ve svém hlase každý máme informace o svém minulém i současném, a tedy i budoucím zdravotním stavu). Že mluvit s pokojovými květinami rostlinám neobyčejně prospívá (a že květiny reagují zvláště na negativní myšlenky člověka, viz práce Cleve Backstera). Že stromy i rostliny mají své obranné strategie proti škůdcům a nějakým způsobem komunikují. Že nervová centra kolektivně žijícího hmyzu a mozky ptáků a savců produkují tutéž sjednocující frekvenci (u lidí je to kolem 40 Hz), kterou sami u sebe nazýváme vědomím (viz Robert Pollack). Že zvuk lze vidět (kymatika, viz Hans Jenny) a jednotlivé čisté frekvence pak na desce v prachu či písku vytvoří dokonale organické tvary (s čímž souvisí i teorie Ruperta Sheldrakea) atd. atd.
Klonování nevede k pokroku a vývoji
Ukazuje se, že bychom měli raději než genetické mutace užitkových rostlin a klonování lidských embryí zkoumat sami sebe, protože my a zvláště náš způsob kolektivní existence, jsme tím nejnebezpečnějším trendem ohrožujícím život na planetě Zemi. Ukazuje se, že bychom si měli právě dnes, kdy stojíme nad ekologickou propastí, začít klást docela jiné otázky. A že bychom měli začít zkoumat i věci tak samozřejmé, jako je záhada, proč pes či kočka vždy vědí, kdy přijde páníček domů, jak to, že když zazvoní telefon, často víme, kdo nám volá ... nebo co to je vlastně voda.
Voda je zázrak
A to, co o ní zjistil Masaru Emoto, může radikálně změnit naše často velmi dogmatické názory na duchovnost, která by měla být a zcela jistě v budoucnu bude běžnou součástí života každého z nás. Je to něco, co může radikálně změnit naše postoje k vlastnímu zdraví. Co může radikálně změnit naše postoje ke zvuku, k hudbě, ke zpěvu a především k vlastnímu hlasu. Něco, co může radikálně změnit naše postoje k praktické, ale i teoretické ekologii.
Změnit naše názory na průmysl, výrobu potravin, stravování, medicínu a život vůbec. Voda má nejen neuvěřitelné podoby, ale i dosud netušené kvality. Citát z knihy současného japonského vědce vskutku zní jako rčení našich babiček: „Musíme ctít vodu, vnímat ji s láskou a vděčností, a dostane se nám pozitivních vibrací a pozitivní změny. Pak se změní voda, změníte se vy, změním se já. Protože vy i já jsme voda."
Kvalita vody se objeví ve zmrzlých krystalech
Japonec Masaru Emoto se začal o vodu zajímat vážněji až ve svých 43 letech (vodoléčba ho zbavila bolesti nohy). Za dalších deset let pak začal fotografovat vločky. Přesněji krystaly vody. Emoto totiž zjistil, že čím je voda, kterou nechá rychle zmrznout a fotografuje pod mikroskopem, špinavější, tím hůř vypadající a nepravidelnější krystaly z ní získá a že z vody z vodovodního kohoutku často žádný krystal nevznikne. Věc má ovšem i druhou, pro vědce ještě překvapivější stránku: ukázalo se, že když na zkumavku, ve které byla špinavá a všelijak znečištěná voda, působil Emotův výzkumný tým písničkou nebo na ni nalepil nějaké pozitivní slovo (nejlépe prý funguje „láska" a „vděčnost"), voda se nějak vzpamatovala a začínaly se v ní objevovat náznaky krystalů. Ukázalo se tedy, že na „kvalitě" vody, kterou zatím bereme více než lhostejně a samozřejmě a ze které jsme, velice záleží. A že záleží i na kvalitě našich myšlenek, a že asi vůbec není jedno, jestli myslíme pozitivně nebo kriticky a negativně, nebo jestli ve své „pokrokem" zaslepené zahleděnosti směrem ven ignorujeme základní evoluční danosti našich těl a mozků.
Voda je pádným důkazem devastace životního prostředí i nás samotných
Fotografiemi „zviditelněná" voda je tím nejpádnějším, nejsrozumitelnějším a jakýmikoli politickými frázemi nezničitelným důkazem o ušpiněnosti a devastaci jak životního prostředí a vody kolem nás, tak nás samotných. A jaká že je ta naše voda? Špinavá a stále více nefunkční. Právě tak jako my. Co když opravdu přímo, ač pro naše vlastní smysly nezjistitelně, ovlivňujeme nejen sami sebe a své blízké, ale také své okolí a prostředí a také svou planetu daleko víc, než se zatím odvažujeme i jen tušit? Už nějakou dobu víme, že myšlení výzkumníků ovlivňuje jimi zkoumaný mikrosvět kvarků a atomů, a také začínáme tušit, že právě tak ovlivňujeme svým chováním, mluvením, ale i myšlením svět lidí a věcí kolem nás. Co když ovšem totéž platí i v rozměrech planety?
Jen my sami můžeme pozitivně ovlivnit čistotu vody i celé planety
Máme-li na své okolí takový vliv, jak fotografie krystalů vody naznačují, negativní zprávou je, že v rozměrech planety sice našimi smysly dlouho není vidět, že se děje něco špatného, ale pak stačí ta pověstná poslední kapka a pohár trpělivosti Matky Země přeteče. Planeta se začne ošívat a vrtět, zemřou statisíce lidí a turistický ráj nebo prosperující velkoměsto se změní v peklo. Pozitivní zprávou pak je, že přitom stačí rozhodnout se a pak systematicky začít působit na naše prostředí a planetu jinak, pozitivně - léčebně. Je to logické a snad i zarytým materialistům pochopitelné - máme-li na vše zatím vliv převážně negativní (viz stále častější přírodní katastrofy), právě tak můžeme mít vliv pozitivní. Jen se do toho dát. Emotovy fotografie to viditelně potvrzují. A co když ve smyslu rčení „Nemůžeš z pasti, dokud nevíš, že jsi v ní" jsou právě tyhle fotografie krystalů vody tím tolik potřebným zviditelněním nejen slepé uličky vývoje stále méně rozumně se chovajícího člověka, který sám sebe nazval „rozumným", ale i počátkem řešení? Nitkou, kterou lze začít rozmotávat klubko globálních, ale i lokálních a individuálních problémů současnosti?
Možná, že děti našich dětí se budou učit a běžně citovat jak Einsteinův vzorec E - mc2, tak Emotovu větu: „Musíme ctít vodu, vnímat ji s láskou a vděčností, a dostane se nám pozitivních vibrací a pozitivní změny. Pak se změní voda, změníte se vy, změním se já. Protože vy i já jsme voda". Protože voda má je i voda všech. Protože koloběh vody (v mémtěle i v našem životním prostředí) a kvalita, ne kvantita života, který z vody vzešel a ve vodě se stále rodí, je stále zřejměji, na rozdíl od toho, čím se zabývají média, tím, oč tu skutečně běží.
S tajemstvím vody a jejími podivuhodnými schopnostmi jsem se setkal až v roce 1987, v době, kdy mi bylo čtyřicet tři let, říká autor Masaru Emota. Byl jsem tehdy obchodníkem a jeden z mých partnerů mě seznámil se zvláštním typem vody, která mne zázračným způsobem zbavila bolestí nohou. Tato zkušenost mě natolik fascinovala, že jsem se začal o vodu hlouběji zajímat. Časem jsem dospěl k přesvědčení, že voda má schopnost ze svého okolí přijímat informace. Když používám výraz informace, nemíním tím pouze informace, které získáváme při četbě článků v novinách a časopisech, při poslechu zpráv v rádiu nebo při sledování televize. Za „informace" považuji nejrozličnější vnější faktory, které ovlivňují naši mysl a naše tělo. Příkladem takového vnějšího působení mohou být pocity vnitřní pohody a očisty mysli, které v nás vyvolává pohled na úchvatnou krajinu nebo poslech krásné hudby.
Po mnoha letech výzkumu jsem došel k závěru, že voda v souvislosti s tím, jaké informace přijímá, mění své vlastnosti. Bohužel tato poněkud radikální myšlenka, jež útočí na zdravý rozum konvenční vědy, nebyla dobře přijata. Pochopil jsem, že musím najít něco, co bych mohl použít jako hmatatelný důkaz.
Tajemství sněhových vloček a princip „hado"
Že za miliony let nevznikly dvě zcela identické sněhové vločky, to jsem věděl už jako dítě. Na tom nebylo nic nového. Ale v kontextu mého výzkumu mě tato věta - byť jde jen o záležitost selského rozumu - uchvátila. Napadlo mne, že bych měl vodu zmrazit a prohlédnout si její krystaly. Po dvou měsících usilovné práce se nám v září 1994 podařilo vyfo-tografovat nádherný šestihranný krystal zmrazené vody. Byla to první fotografie vodního krystalu na světě. Od té doby jsem byl vodou posedlý a následujících pět let jsme shromažďovali snímky nejrůznějších vodních krystalů. Během této doby jsem vydal několik knih o mém výzkumu vody a o teorii vše prostupujícího působení energie či vibrací hado a předložil jsem výsledky své práce na třech akademických setkáních. Nesetkal jsem se s nikým, kdo by o podobných studiích cokoli věděl. Díky projevené podpoře i ze strany renomovaných vědců jsem se rozhodl zveřejnit své fotografie v knize nazvané Poselství vody. To, že jsem v komentářích ke všem obrázkům použil japonštinu i angličtinu, proměnilo můj život, neboť knize věnovalo pozornost mnoho zahraničních čtenářů. Kniha byla následně přeložena do třiadvaceti jazyků a zájem o materiál, který jsem představil, a reakce na něj byly ohromující. Následně jsem měl interview s ředitelem public relations společnosti Siemens a po našem rozhovoru jsem se dověděl, že společnost Siemens začala nabízet vodu hado (vodu, která přijala pozitivní energii) svým zaměstnancům. Nyní jsem každoročně zván do Augsburgu, kde přednáším o principech hado před zhruba tisícovkou lidí. Od roku 2002 nazývají své sympozium „Hado". Hado se v Německu stalo samostatným pojmem.
Věnujme více pozornosti vodě a tím i sobě samým
Během svých cest jsem navštívil řadu zemí, v nichž jsem si porozuměl s mnoha lidmi, ale ještě jsem se nesetkal s člověkem, který by se zabýval podobnou prací či věděl o někom, kdo se jí věnuje. Obyčejný člověk jako já, bez zvláštních znalostí přírodních věd a náboženství, se stal výzkumníkem vody, který dnes přednáší po celém světě a píše jednu knihu o vodě za druhou, a tyto knihy jsou pak s úspěchem vydávány a překládány do řady dalších jazyků! To podle mého názoru dokazuje, jak málo pozornosti bylo až dosud věnováno výzkumu vody a její skutečné síle a významu. Dospělé lidské tělo je ze 70 % tvořeno vodou. S trochou nadsázky můžeme říci, že pokud jde o hmotnou stránku našeho těla - tvoří ji v podstatě voda. Této podstatné složce našeho těla však byla až do dnešních dnů věnována jen mizivá pozornost. Možná právě proto nerozumíme druhým lidem ani vlastní podstatě.
Vodu pijeme většinou bezmyšlenkovitě. Víme, že je důležitá k udržení našeho života, ale právě proto, že je nám voda tak důvěrně známá, ji jen málokdy vědomě doceňujeme. Dovolte, abych vám nyní položil několik otázek a předložil několik námětů k přemýšlení:
- Jak vážně se zamýšlíte nad vlastnostmi vody?
- Jste si vědomi toho, že voda, kterou pijete, může zlepšit vaše zdraví a kvalitu života?
- Víte, že vaše vědomí může vodu změnit? Uvědomujete si, že když vodě projevíte svůj vděk, její kvalita se zlepší, a když vodě budete nadávat nebo ji prostě ignorovat, její kvalita se zhorší?
Jednadvacáté století je z astrologického hlediska věkem Vodnáře a Vodnář je „vodonoš", „nosič vody". Organizace spojených národů vyhlásila rok 2005 za první rok desetiletého projektu „Voda pro život". Nesmíme dopustit, aby zůstalo jen u oficiálního vyhlášení. Učte se toho o vodě víc a víc. Věnujte vodě více pozornosti. A poznejte více i sami sebe. Čím více toho budete vědět o vodě, tím jasněji uvidíte sebe sama, uvidíte v jasném světle také společnost, národ, svět, Zemi, vesmír a nakonec i Boha. Je tomu tak proto, že „všechno povstalo z vody", jak tvrdil již řecký filosof Thalés.