Nikola Tesla: Kouzelník a vizionář

Rok 2006 není jenom rokem předvolebních slibů a fotbalového mistrovství světa v Německu, jak se nám snaží namluvit média, ale také rokem, v němž si připomínáme 150 let od narození jed­noho z nejvýznamnějších vědců všech dob, Nikoly Tesly. Tesla, oslavovaný, ale někdy i neprávem opomíjený vědec, patří k vynálezcům, jejichž práce zásadním způsobem změni­la svět ve kterém žijeme. Bez jeho výzkumu a objevů na poli rotačního magnetického pole, střídavého a vysokofrekvenčního proudu by moderní život ne­byl vůbec představitelný, nemluvě o objevu rádia, neprávem připsaného Marconimu, či průlomových pracích na objevení paprsků X, kde veškerou slá­vu pro sebe získal Roentgen. Jeho mimořádný vě­decký přínos byl, mimo jiné, oceněn vědeckou ob­cí v roce 1960, kdy po něm byla pojmenovaná zá­kladní jednotka magnetické indukce.

Nikola Tesla však zdaleka nebyl pouze a jen jed­nostranně zaměřeným vědcem, na rozdíl od jeho současníka a oponenta Thomase Edisona, ale také mimořádně zajímavou a mnohovrstevnou osobnos­tí, která probouzela zvědavost vědců i obyčejných lidí. Pro svůj exhibicionismus a způsob života, po­znamenaný nezájmem o peníze a ženy, stejně jako četnými fobiemi, zvláště pak pro své nerealizované vědecké objevy, se stal předmětem mnohých úvah na pomezí vědy a mystiky a inspirací pro vědec­ké, pseudovědecké, umělecké a okultní bádání.

Kouzelník a podivín
Byl to zázračný kouzelník své doby. Před zraky užaslých divá­ků s oblibou demonstroval své po­kusy, které se jeho současníkům mu­sely jevit jako magie. Nechával proudit svým tělem tisíce voltů, za­tímco mu z prstů sršely jiskry. Dote­kem rozsvěcoval žárovky, bez kontaktu roztáčel ko­vová vejce po stole, malými oscilátory vyvolával ze­mětřesení, „vyráběl" 40 metrů dlouhé blesky. Když poprvé uvedl na dálku do pohybu model lodě, zma­tení diváci ve vodě neúspěšně hledali dráty. Zvě­davým a často šokovaným novinářům tvrdil, že je schopný rozpůlit planetu jako jablko, že komuniku­je s Marsem, že veškeré své modely strojů konstru­uje nejdříve ve své hlavě, a to do posledního šrou­bu. Žil asketicky a jen pro svou práci. K jeho výji­mečné osobnosti patřily ovšem i mnohé zvláštnosti. Nikdy nepobýval v hotelových pokojích, jejichž čís­lo nebylo dělitelné třemi, bál se výtahů, jízdy kočá­rem a doteku cizích vlasů, při chůzi počítal své kro­ky. Spal dvě hodiny denně, věřil, že jeho tělo je automat, a vážně se připravoval na to, že bude žít přes sto let. Zemřel v roce 1943 ve věku „pouhých" 87 let.

Nikola Tesla už v roce 1919 vydal v časopise „Elec­trical Experimental" svou autobiografii, která byla bohatá na neobvyklé a zvláštní události v jeho ži­votě. Tesla už v dětství trpěl zvláštními vidinami a přecitlivělostí smyslů, která však také pravděpodobně byla cenou za jeho mimořádnou obrazotvornost. V útlém věku prodělal některé záhadné ne­moci, které ho málem stály život. Známý je příběh, jak si coby velmi malý kluk cílevědomě pěstoval sí­lu své vůle tím, že se pouze díval na svojí oblíbenou pochoutku -jablko, aniž by pozřel jediné sou­sto. V parku se Tesla procházel se svým kamarádem a neustále opakoval    verše    Goetheho „Fausta", přičemž se dostal do zvláštní extáze a překvapenému společníko­vi narýsoval v písku celé schéma svého epochální­ho objevu, který měl zanedlouho změnit svět a Te­slovi zajistit nehynoucí slávu.

Tesla versus Edison
Vztah mezi dvěma největšími vědci své doby, Tho­masem Edisonem a Nikolou Teslou, odráží součas­ně i jejich odlišnou filozofii. Po příchodu do Ameri­ky byl Tesla jako mimořádně nadaný mladý vědec doporučen Edisonovi, a také strávil první roky své­ho pobytu v Edisonových službách. Nicméně jejich vědecké cesty se velmi brzy rozešly. „Války o elekt­řinu" Edisona a Tesly o uplatnění jednosměrného a střídavého proudu skončily vítězstvím Tesly a jeho koncepce přenosu energie, založená právě na střídavém proudu, se stala jedním ze základních sta­vebních kamenů moderní civilizace 20. století. Roz­díl byl i v jejich povahách: Edison byl člověkem, pro kterého byl materiální zisk a osobní prestiž naplně­ním amerického snu o chudém chlapci, který šikov­ností a tvrdou prací přišel k bohatství a slávě. Tesla naproti tomu celý život žil ve skromných podmín­kách, pohrdal přepychem a byl povznesen nad kult dolaru. Peníze potřeboval vždy jen ve formě inves­tic do svých dalších vynálezů, nikoliv pro sebe. V je­ho zápiscích se velmi často objevují úvahy o „ovlád­nutí sil přírody", které by přineslo užitek a dobro všem lidem na světě, a výhledy do budoucnosti, kdy by s konečnou platností měl být vyřešen problém lid­stva s energetickými zdroji. Zdá se, že Tesla ve své předvídavosti mimořádně vystihl kámen úrazu mo­derní civilizace 21. století. Není příliš známo, že se Tesla na začátku minulého století živě zajímal o možnost získávání energie Slunce, čímž o mnohá desetiletí předběhl velmi aktuální diskuzi o alterna­tivních zdrojích energie.

Ušlechtilá touha bez nároků na zisk
George Westinghouse, slavný americký milionář a majitel velké firmy „Westinghouse", koupil od Tes­ly elektromotor na střídavý proud a začal s masovou výrobou, přičemž v jejich smlouvě stálo, že Teslovi patří jeden dolar za jednu koňskou sílu. Takové pod­mínky by, vzhledem k masovému využití jeho vyná­lezu, zajistily Teslovi obrovské zisky a udělaly z ně­ho nejbohatšího člověka své doby. Firma „Westing­house" se ale v jedné chvíli ocitla ve velmi těžké fi­nanční situaci a její zástupci promluvili s Teslou a se­známili ho s potížemi, které by mohly znamenat za­stavení výroby jeho elektromotoru. Tesla si vyžádal originál smlouvy a před zraky nejvyšších zástupců firmy ho roztrhal na kousky. Ve své ušlechtilé touze dát celému lidstvu své vynálezy se Tesla zbavil ja­kýchkoliv finančních nároků, které stály ve smlouvě, a výroba tak mohla nerušené pokračovat. Tesla v žádném případě nebyl jen úzce specializo­vaným vědcem, zaměřeným na zisk, ale mimořád­nou osobností, jejíž vynálezy a duchovní odkaz spojují celá tři století. Jeho pacifismus a víra v bu­doucnost člověka odrážejí mimořádný charakter myslitele, který svou práci a svého génia zasvětil všem lidem na Zemi.