Těsně před prahem křestanského věku sestoupila Boží láska k duši Marie, k duši od počátku věků připravované na mimořádný úkol. Poslem této lásky byl archanděl Gabriel, nositel boží čistoty a ezoterní vládce Luny, planety čistého ženství. Proč on? Luna odráží k Zemi světlo Slunce a proto lunární vládce zvěstoval Marii, že přijme nositele boha, obývajícího dosud Slunce a dávajícího mu svou povahu lásky Krista. Odraz Slunce spočinul na Luně - sluneční bůh Kristus měl dostat svůj zemský nástroj v těle, zrozeném Marií. Sluneční láska, světlo a teplo měly sestoupit k lidem na Zemi.
Archanděl Gabriel přináší člověku zvěst, že z hlubiny jeho duše se musí zrodit Fénix lásky a vytvořit duchovní Slunce, jež bude rozdáno ve prospěch světa jako "sluneční boží dítě". Tento Fénix lásky je pravým Já člověka, které prozařuje a oživuje i další složky lidské bytosti a jako zářivý démant vrhá všechny barvy spektra do okolí. V tiché hlubině svaté doby podává Gabriel božskou lilii duchovní Panně čisté lidské duši. Duše je kolébkou vývoje božské jiskry Já, je mu matkou. Zvěstuje jí tak novou možnost spojení božství Slunce (Ducha) s měsíčním ženstvím (duší).
Tento děj byl připravován vyšším řízením celé věky, proto byl předznamenán i ve starých kulturách jako kult bohyně Isis a chlapce Hóra a podobně. Někdy se zdá, že i dávné utváření květin snad bylo z božích říší pojímáno symbolicky v souladu s dalšími významy pro budoucnost.
Proč dostala Marie právě lilii?
Tento akt v sobě ukrývá hned několikanásobnou hlubokou symboliku. Přibližme si kabalu této vzácné květiny, podávanou zasvěcenci. Hovoří k nám jasně a výmluvně: Existujeme ve sluneční planetární soustavě se šesti základními tělesy, sedmé je Slunce (planety za Saturnem, tzv. kontrolní planety, patří duchovně k jinému systému a mají i odlišné úkoly). Ve středu bílé lilie se nachází jeden pestík a šest tyčinek jako šest planetárních sil, jež jsou činné ve vývoji těla dítěte. To, co je skutečnou silou Slunce, žije i v planetách, a teprve souhrn těchto sedmi světů tvoří původní jednotu slunečního duchovního celku. Gabriel tak i dnes přináší svou lilií každé očisťující se duši, podobně jako kdysi Marii, sedm božských sil sedmi těles, které pomáhají k početí a vývoji zárodku božích sil v našich duších. To je jedno z mystérií Vánoc. Všechny naše duševní substance lze totiž podle jejich povahy přiřadit k sedmi kosmickým tělesům, jejichž vlivem tyto substance povstaly. Máme se tedy ve svém vývoji zbavit sedmera negací, souvisejících s jednotlivými planetami, tak jak to učinila Marie, a nahradit je odpovídajícími sedmi skupinami ctností. To je předznamenáním lidského vývoje. Souvisí to i se symbolikou Panny Marie Sedmibolestné, která toto tajemství obsahuje.
Marie byla první ženou Země, u níž byla tato očistná práce dokonána, což stvrdilo právě předání lilie. Jsme tedy dědici Mariina odkazu v očistě své duše a porození čistého Dítka božího Krista v nás. Tento úkol, tak jako živoucí duše Mariina, bude provázet lidstvo celé věky. Staří mystici říkávali: "V mé duši se musí zrodit Panna, aby mohla porodit Krista."
Z bezútěšných temnot povstalo sluneční božství
Uvnitř lunarity, tj. ženství Marie, se počal vyvíjet a působit zárodek duchovní solarity Slunce, jež toto ženství osvítilo a prostoupilo jakožto Duch svatý. Aby tato pro lidstvo spásná slunečnost mohla působit na Zemi, přišla na náš svět jako "božské Dítě" z lůna mateřství první zemské očištěné matky.
Zrodila se tajně uprostřed vánoční noci, nejsvětější noci roku, skryta před vnějším světem, nepozorována těmi, kdož nežijí duchovně, aby svítila do temnot obklopujících lidské duše. Tajemná posvátná síla Půlnočního Slunce vychází v noci jako plod duchovního hvězdného mateřství, jež naplňuje prostory svojí láskou, jako naplňuje lilie prostory svou vůní lásky a zářící nevinné bělosti.
Na rozdíl od mnoha jiných květin, které rovněž mají v květu šest lístků, má jedině lilie tři z nich úzce zašpičatělé, tvořící jeden trojúhelník, a další tři oválnější, jež představují trojúhelník směřující opačným směrem. Každá trojice tedy tvoří svůj samostatný trojúhelník; dohromady pak vzniká hexagram. Vzestupný trojúhelník se základnou dole symbolizuje v mystice osvícené, zduchovnělé Já, vystupující ze zemské základny k Bohu. Sestupný trojúhelník, špičkou dolů, předává božské síly z duchovních říší dolů člověku. Máme zde tedy vzestupující lidství a sestupující božství. A co se událo na přelomu věků? Sluneční božství Kristovo se přiblížilo hlubinám člověka, aby do Mariiny duše, jež stoupala vzhůru, vdechlo silou Loga nový, božský život. Tímto průnikem trojúhelníků, jejich "duchovním sňatkem", bylo počato a vytvořeno nové dítě, Dítě boho-lidství, a jím i zárodek nové éry lidstva.
Tato další symbolika bílé lilie tedy značí čistou, pokornou a osvícenou duši Mariinu, jež byla od prvopočátků zemských kultur vyvolena přijmout boží lásku a vůli zrodit Mesiáše. Protože byla duše Marie předobrazem a cílem všem dalším duším, je symbolika lilie aktuální i pro nás všechny, neboť v širším významu představuje znovuzrození očistěné lidské duše, která přijala Krista.
Zlato duchovníha srdce
Květ lilie má bílé lístečky, ale uprostřed nich zlatavý prášek: v čistém ženství, v Marii, v jejím středu se také zrodí zlaté Slunce Kristovo. Není to snad zjevná výzva, aby se všechny lidské duše po vzoru Marie očistily a mohly tak ve svém středu, v duchovním srdci, zrodit Krista? Jeho sluneční Já, nám přinesené a do nás při Kristově ukřižování latentně vložené, se má stát vědomým zlatým středem, osou našich osobností. Pak budeme jako lilie vydávat vůni inspirace, krásy a čistoty pro široké okolí. Očista však bývá spojena s bolestí. Marie nebyla přibita na skutečný kříž, její muka byla jen duševního rázu. Její oběť nebyla hmotně zaznamenatelná. Jako první čistá matka země v sobě ukřižovala Evu - nižší pudovou pohlavnost, a stala se Pannou. Proto se Oheň její nadsmyslové lásky, spolu s Ohněm lásky Kristovy, rozlil celým vesmírem. Zaslíbila se obětovat za veškeré lidstvo Oheň své lásky pro poznání božské lásky, jež musí v člověku vzplanout. Oheň osobní vášně Evy byl přepracován a pohlcen Ohněm Mariiny lásky k lidstvu. Tím nese i Marie, byť jinak než Kristus, pochodeň spásy, již přijala vlivem svého mateřství od Krista a v důsledku svého zaslíbení neposkvrněnému početí od Boha Otce.
Marie jako pravzor čisté lidské duše
Marie reprezentuje duši, Kristus je pravzorem Ducha jako niterného Prazákladu, a jejich nástroj je tělo, syn obou, nositel obou principů. Když duše nebude niterně Marií, porodivší duchovně Krista, nedojde svého duchovního oživení. Proto je Marie vzorem lásky Bohu oddané, nadsmyslové a věčně neposkvrněné, panenské. Marie jako pravzor lidské duše zrodila v čistotě Dítě, jež se stalo nositelem nejvyššího božského Já, a tento akt postup byl poukazem k následování: lidská duše se má očistit, aby v sobě mohla zrodít čistý zárodek božího Ducha. Bůh Otec připravil Marii na tento první svrchovaný akt duchovního rození člověka tím, že ji posvětil mocí Ducha svatého. Zrodilo se Světlo uprostřed ponurých nocí lidstva. Proto se i zrození Krista, zasáhnuvšího do nejhlubších temnot, kdy vývoj hrozil trvale upadnout do chmurné propasti, odehrálo příznačně v nejdelší noci roku. A jako se temnoty nejdelších vánočních nocí rozplývají jen znenáhla, tak i Kristův impuls působí zatím pro naše posuzování málo znatelně, spíše podprahově. Dvě tisíciletí jsou však ve vývoji lidstva pouhým mžikem. Je to Světlo nepřemožitelné. Zrodilo se tehdy ze zřídla věčnosti jako hvězda zvěstování v temnotě, jež značí tmu a chlad nevědomosti, ve které lidstvo setrvává v době, kdy na svět přichází spása. Bůh Otec zprostil bytost Marie dědičného hříchu, aby jí mohl darovat sluneční Dítě. To se rodí jak v Marii, pravzoru čisté lidské duše, tak následně i v dalších duších, jež se pozvolna probouzejí. Byl to i první poukaz na budoucí epochu vůdčího duchovního ženství.
Co to znamená pro člověka
I naši snahu, naše dětské zmítání se v často tvrdé kolébce Země může božská Matka zahřívat Ohněm svého dobrotivého mateřského srdce, jako Marie zahřívala pod svým srdcem vyvíjející se plod budoucí dokonalosti. Zemská Marie byla i první lidskou nositelkou kosmického duchovního ženství v plném rozsahu. Přiblížila tak lidstvo tomuto vesmírnému světu odvěkého božství Boha-Matky. Proto do nás může Marie vkládat tiše a s trpělivou něhou svou univerzální mateřskou lásku ke všemu stvoření. V ní se vyvíjí svatá moudrost Sofie, jakožto křesťanská mysteria. Marie-Sofie je proto pravzorem a pomocnicí našich duší, Kristus je prototypem našeho ducha. Čím je pro fyzické tělo srdce, tím je pro lidskou duši Marie-Sofie. Čím je pro fyzické tělo páteř, tím je pro lidského ducha Kristus. Liliové, sněžné mariánství stojí dosud nepovšimnuto, aby vrátilo naší duši panenství, jímž může proudit Otcova tvůrčí Síla, kterou lidstvo dosud nepoznalo, a znovuutvářet všechny formy duchovního života. Tak jako zemská planetární bytost, Matka-Země, dárkyně zemských substancí, je matkou našich zjevných těl, je i naše duše součástí duše Mariiny a ona sama je zase součástí mnohonásobně širší a mohutnější duše kosmické Matky, jejíž mateřský hvězdný úsměv plane jasněji než všechna slunce. Mariánsko-duševní oblast, ve které nás mariánství může prosvětlovat, očišťovat a oživovat, zahrnuje celý široký životní terén, veškeré myšlení, cítění, řeč i činy ve všech možných situacích a za všech okolností. Kristus do této duchovní sféry poté vchází z éterické (nadsmyslové) aury Země jako naše vertikála, pevná páteř naší osobnosti.
Nejvyšší oběť plynula vždy z mateřské lásky
Jejím neosobním cítěním se rodil z ran lidského srdce ohnivý květ neosobního života, kterým se bolest proměňovala v lásku. Ta darovala křídla srdci člověka, aby se mohlo povznést zpátky k Bohu. Zdá se, že právě pro budoucí nastolení slovanského stupně lidství se nabídne s ještě větší laskavostí pomocná ruka Mariina. Bezmezně kreativní vynalézavost milosti mateřského srdce je silou, jež se pro dítě obětuje víc, než kolik by si snad zasloužilo podle zákona spravedlnosti. Láska je jedinou silou, která tento zákon překračuje. Silám duchovního světa je proto nutné vytvářet v sobě prostor, aby se měly kde zachytit. A to lze jedině pokorou, soucítěním, zodpovědností, důvěryhodností, radostností, rozpouštěním libostí a nelibostí atd. Bez osobních kvalit a ctností všechna tzv. duchovní práce, meditace, studium atd. jen sklouzne po povrchu. Do lampy tichých srdcí vlévá Marie živoucí všeléčivý olej z kosmických bylin. Ten občerstvuje naše, trápením a únavou leckdy nachýlené hlavy a změkčuje ztuhlost našich niter.