Voda je zázrak, základ našeho života, ale to, co o ní zjistil Japonec Masaru Hmoto, může radikálně změnit naše často velmi dogmatické názory na duchovnost, která by měla být a zcela jistě v budoucnu bude běžnou součástí života každého z nás. Je to něco, co může výrazně změnit naše postoje k vlastnímu zdraví, k hudbě, zpěvu, ekologii... Jedná se o tak zásadní objev, který může naprosto a zcela změnit naše názory na průmysl, výrobu potravin, stravování, medicínu a život vůbec...
Počátky výzkumu
Jak jsem se již zmínil v úvodu, na myšlenku fotografovat vodní krystaly jsem přišel ve chvíli, kdy jsem náhodou otevřel knihu a uviděl nadpis „Existují dvě stejné sněhové vločky?".
V té době byl naštěstí mým zaměstnancem pan Kazuya Ishibashi, vědec, který studoval aplikované vědy v rámci svého doktorátu na kumamotské univerzitě a uměl pracovat s mikroskopem. Požádal jsem ho, aby se pro mne pokusil vyfotografovat ledové krystaly. Následující dva měsíce strávil Ishibashi zmrazováním vody a jejím následným pozorováním pod mikroskopem. Bez ustání zkoumal led pod mikroskopem, ale pokaždé byl zklamán neúspěchem. Po dvou měsících tvrdé práce se mu konečně podařilo vyfotografovat první krystal. Nikdy nezapomenu na výraz jeho tváře, když vyběhl z laboratoře s fotografií v ruce. Přemýšlím-li nad tím, jaká jsme tehdy zastávali stanoviska, uvědomuji si, že jsme měli při náročném úkolu fotografování vodních krystalů naprosto čisté úmysly. Pan Ishibashi sice zpočátku pochyboval, nakonec ho však muselo nakazit mé zaujetí pro věc, neboť začal být o smyslu naší společné práce plně přesvědčen. Právě proto nám voda ukázala svůj nádherný tvar. Myslím si, že kdybychom měli v úmyslu vydělávat peníze, voda by na naši chamtivost reagovala a krystaly by nevytvořila.
Po prvním úspěchu jsme pokračovali v provádění experimentů a časem se nám podařilo stanovit optimální pokusné podmínky. Pořídili jsme tři velké mrazicí boxy, které dokáží trvale udržovat teplotu - 5 °C. V současné době postupujeme při fotografování krystalů následujícím způsobem: Nejprve nalijeme vzorek vody do skleněné láhve a po nějakou dobu ji vystavíme působení informace, kterou může být například psaný text, obrázek či hudba. Potom tuto vodu nakapeme na padesát Petriho misek o průměru 5 cm. Misky s vodou následně zmrazíme na teplotu - 25 °C. Po třech hodinách misky se zmrzlou vodou vyjmeme z mrazicího boxu. Takto zmrazená voda vytvoří díky povrchovému napětí typická ledová zrna, jejichž průměr nepřesahuje 6 milimetrů. Každé jednotlivé zrno ledu potom pozorujeme pod mikroskopem. Pokud jde všechno dobře, se stoupající teplotou se led začne rozpouštět a vytvoří krystal. Po jedné až dvou minutách se krystal rozevře jako rozkvétající květ. Padesát Petriho misek obsahuje stejnou vodu, jež byla zmrazená za identických podmínek, avšak ne všechna zrna ledu vytvoří krystaly. Zatímco v některých miskách vzniknou nádherné krystaly, z ledu v jiných miskách žádné krystaly nevzniknou.
Vznik krystalů závisí na kvalitě vody
To, zda vodní krystaly vůbec vznikají a jakou mají formu, zcela jistě závisí na kvalitě vody, kterou právě zkoumáme. Zkoumáme vody přírodní, minerální a vodovodní.
Jak jsme s fotografováním vody pokračovali, povšiml jsem si něčeho pozoruhodného. Voda z vodovodu netvořila krystaly vůbec, zatímco přírodní, neupravovaná voda, která není obecně považována za zrovna kvalitní, krystaly tvořila. Krystaly se volně rozvíjely od své šestihranné základny do všech stran a jejich krása byla často fascinující. Když jsem ale uviděl snímky zmrazené vody z vodovodu, nemohl jsem uvěřit vlastním očím ... Řeknu vám upřímně, že jsem na ty groteskní tvary hleděl s krajním odporem. Nejen že nešlo o krystalické formace; v ledu často vznikaly doslova odpudivé útvary. Uvědomil jsem si, že s kvalitou vodovodní vody je nespokojeno čím dál tím více lidí, zvláště v rozvinutých zemích, kde je do ní kvůli dezinfekci přidáván chlór. Takto upravená voda však není ani dobrá, ani zdravá.
Voda přírodní
Lidé často říkají, že musím vysvětlit, co myslím výrazem „přírodní voda". Kdybych ji měl definovat jako vodu, na niž nepůsobil svým vlivem člověk, pak by na Zemi žádná „přírodní voda" neexistovala. Je zcela jisté, že jsme svým působením znečistili atmosféru naší planety. Voda se v atmosféře podílí na tvorbě mraků a jako déšť padá zpět na zem. Jakmile déšť dopadne na zemský povrch, vsakuje se voda do země, kterou jsme ovšem rovněž kontaminovali. Není tedy možno říci, že na planetě existuje voda, kterou jsme už dříve nějak neovlivnili. Proto také nemám v úmyslu „přírodní vodu" striktně definovat jako vodu, která nebyla ovlivněna člověkem. Jako „přírodní vodu" označuji vodu, která vytryskla ze země poté, co byl déšť filtrován skrze Matku Zemi.
Voda vodovodní
Naše zkoumání přírodní vody a vody z vodovodu přineslo zajímavé výsledky. Voda z vodovodu v mé kanceláři v Tokiu krystaly nevytvořila. Naopak v přírodní vodě se krystaly vytvořily. Voda z tokijského vodovodu celkově nebyla dobrá. Fotografovali jsme sice vodovodní vodu odebranou na různých místech v Tokiu, ale v žádném případě ze vzorků krystaly nevznikly. Potom jsme fotografovali vzorky vody z vodovodu v různých městech. Nikde nebyla voda schopna zformovat útvar, jenž by byl hoden označení krystal. Výjimku tvořila voda z vodovodu v Katanu v severní Sace blízko hranice mezi prefekturami Kjótó a Nara, která vytvořila krásné krystaly - zjevně proto, že byla ze šedesáti procent tvořena podzemní vodou.
Kvalita vody v různých koutech světa
Předpokládal jsem, že v Asii je dobrá voda, ale zjistil jsem, že v Hongkongu, Macau a Bangkoku tomu tak není. A co voda v Evropě? Pokaždé, když jsem navštívil nějaké velké evropské město, jako je třeba Londýn, Paříž, či Řím, odebral jsem vzorek vody z vodovodu, ale zmrazená voda zformovala útvary, jež měly do krystalů daleko. Voda z vodovodu v Benátkách, které jsou tradičně označovány za hlavní město vody, byla o trochu lepší než v jiných evropských městech, ale ani útvary vznikající z této vody se krystalům nepodobaly. Mezi města, která mne ale kvalitou své vody z vodovodu příjemně překvapila, patřil Vancouver v Kanadě, dále Buenos Aires v Argentině a Manaus v Brazílii. Voda v těchto městech na mě na rozdíl od jiných míst udělala dojem svými krásnými krystaly. Všechna tato města se nacházejí blízko přírodních vodních zdrojů. Od našeho výzkumu ovšem uplynula již řada let, takže nevím, zdali je v těchto městech voda z vodovodu i nadále schopna tvořit krystaly, ale doufám, že tomu tak je.
Voda dražší než ropa
Sběr vzorků pramenité vody z celého Japonska byl vskutku vzrušující. Osmdesát procent Japonska pokrývají hory. Japonsko se nachází v asijském vlhkém mírném pásu, takže máme spoustu deště, který ochotně přijímají hory a lesy. Poté, co je dešťová voda filtrována zemí, pramení na mnoha místech znovu na povrch. Žádná jiná rozvinutá země nemá takové bohatství přírodní vody jako právě Japonsko. Voda, která prochází touto přírodní filtrací, je chutná a prospívá našemu zdraví. Nedávno kdosi učinil zajímavé srovnání ceny vody a ropy a zjistil, že cena vody je v současnosti zhruba stejná jako cena ropy, ovšem s tím, že velký podíl na výsledné ceně ropy tvoří náklady spojené s přípravou smluv, její dopravou a rafinací. V závislosti na druhu může být voda dražší než ropa. V současnosti si již mnoho lidí uvědomuje důležitost kvalitní pitné vody a jsou ochotni zaplatit za ni vysokou cenu. Bohužel, i drahá přírodní voda začíná být znečištěná. Výsledky zkoušek, prováděných hygienickým institutem v Jokohamě, dokazují, že se v některých minerálních vodách nacházejí různé nežádoucí chemické látky. Předpokládá se, že tyto znečišťující látky pocházejí buď přímo ze zdroje minerální vody, nebo se do vody dostávají v průběhu výrobního procesu. Zdá se, že to, čeho jsem se obával, se stalo skutečností: minerální voda byla kontaminována lidskýma rukama. V Japonsku si je této skutečnosti vědom jen málokdo, na Západě však byla toto možnost již nějakou dobu považována za pravděpodobnou.
Lidské vědomí proměňuje vodu
Když jsme sbírali vzorky různých typů vody a fotografovali krystaly, zdálo se mi, že vzhled vodních krystalů závisí ještě na něčem jiném než na skutečnosti, zda jde o přírodní či vodovodní vodu. Tehdy mne napadlo, že schopnost vody tvořit krystaly a tvar vodních krystalů neovlivňuje pouze přitomnost či nepřítomnost chlóru a dalších látek ve vodě, ale také informace, jejichž působení byla voda vystavena. Abych si to ověřil, učinil jsem jednoduchý pokus: Nalil jsem vodu do dvou skleněných láhví. Na jednu láhev jsem nalepil nálepku s textem „Děkuji" a na druhou nálepku s textem „Ty pitomče!" takovým způsobem, aby napsaný text voda mohla „přečíst". Voda v obou láhvích byla stejná. Pak jsem vodu z obou lahví zmrazil. Výsledky mou teorii jednoznačně podpořily: voda z láhve s nápisem „Děkuji" vytvořila krásné šestihranné krystaly, kdežto voda z láhve s nalepeným textem „Ty pitomče!" pouze fragmenty krystalů. Zjištění, že se kvalita vody mění v závislosti na informacích, které jí poskytujeme, a na pozitivní informace reaguje tvorbou krystalů, mě motivovalo k dalšímu studiu vlastností vody více než cokoli jiného předtím. Současně jsem začal přemýšlet, jak by se lidé díky dobré vodě mohli stát šťastnými.
Inteligentní voda rozumí slovům
Protože mě experiment přesvědčil, že má teorie byla správná, začali jsme vodě poskytovat různé informace, mrazit ji a fotografovat její krystaly. Výsledky byly velmi zajímavé. Zjistili jsme, že voda pravidelně reaguje na pozitivní slova tvorbou krásných krystalů. Krystaly se otevíraly jako květ, jako by chtěly vyjádřit její radostné pocity. Byla-li vodě ukázána slova negativní, krystaly nevytvořila. Když jsme například ukázali vodě slovo „štěstí", vytvořila dobře zformované krystaly, podobající se krásně broušeným drahokamům. Na druhou stranu voda vystavená působení slova „neštěstí" vytvořila rozpadlé nevyrovnané krystaly. Zdálo se, že voda se usilovně snažila krystaly vytvořit, ale vyčerpala svou sílu a krystaly se zbortily.
Pokračovali jsme tím, že jsme vodě ukazovali dvojice protikladných slov: „dobře" a „špatně", „líbí se mi" a „nelíbí se mi", a „moc" a „bezmoc", „anděl" a „ďábel", „mír" a „válka". Voda tvořila krystaly jen tehdy, když jí byla ukázána pozitivní slova. Je zajímavé, že voda reagovala na cizí slova podobně jako na slova japonská, byť ne úplně stejně. V reakci na slova díků v různých jazycích - „thank you" (anglicky), „merci" (francouzsky), „danke" (německy), „grazie" (italsky), „kamusamunida" (korejsky) - tvořila voda krásné krystaly. Zdá se, že voda správně pochopí podstatu toho, co je jí předkládáno, v tomto případě výraz díků, a tuto informaci přijme. Slova nepůsobí na vodu svojí formou, nýbrž svým významem. Když si voda uvědomila, že slova nesou pozitivní informaci, vytvořila krystaly.
Kouzlo slov „láska" a „vděčnost"
Jak jsme postupně vystavovali vodu působení rozličných slov a fotografovali vznikající krystaly, upoutala mne jedna fotografie, která byla krásnější než jakákoli jiná fotografie vodních krystalů, jež jsem viděl. Její krása mě okouzlila. Krystal byl rozevřený jako plně rozkvetlý květ. Bylo to, jako by voda roztahovala ruce a plně vyjadřovala svou radost. Slova, která jsme jí tehdy ukázali, byla „láska a vděčnost". Od té doby jsme na vodu promlouvali mnoha něžnými slovy, ukazovali jí krásné obrázky a hráli nádhernou hudbu, nikdy se nám však nepodařilo vyfotografovat tak krásné vodní krystaly, jako tomu bylo u vody, které jsme ukázali slova „láska a vděčnost". Slova „láska a vděčnost" jsou pro vodu tou nejlepší informací.
Jsme voda
V průběhu mého výzkumu se potvrdilo, že se kvalita vody zlepšuje či zhoršuje v závislosti na informacích, které přijímá. To mě přivedlo k přesvědčení, že i na lidi působí informace, které přijímají, neboť 70 % těla dospělého člověka tvoří voda. Při početí člověka je oplodněné vajíčko tvořeno z 96 % vodou, právě narozené dítě z 80 %. S tím, jak člověk dospívá, podíl vody klesá a stabilizuje se při dosažení dospělosti na zhruba 70 %. Jinými slovy, své životy žijeme většinou jako voda. Podstatou lidské bytosti je voda.
Když během našich výzkumů fotografujeme vodu, neobjevují se krystaly ihned poté, co je zmrazena. Proces tvorby krystalů můžeme sledovat pod mikroskopem určitou dobu. Krystaly rostou kousek po kousku a celý proces je završen během jedné či dvou minut. Je to, jako když se rozevírá květ. Krystal se objeví, vyroste a zmizí během dvou minut. Tento proces pro mne symbolizuje vzácnost pomíjivého života. Dítě roste a stává se dospělým. Poté, co dosáhne dospělosti, se jedinec postupně vytrácí, až nakonec zmizí. Voda tak odráží samotný lidský život. Vzhledem k tomu, že se voda zlepšuje či zhoršuje v závislosti na informacích, které jsou jí poskytnuty, měli bychom i my lidé, kteří jsme tvořeni především vodou, přijímat pozitivní informace, abychom učinili naši mysl a tělo zdravějšími. Budeme-li přijímat informace negativní, můžeme onemocnět.
Vliv kvality vody na naše zdraví
Jak už bylo výše řečeno, zhruba ze dvou třetin jsme tvořeni vodou - pijeme-li tedy dobrou vodu, můžeme očekávat, že si uchováme zdraví. Dobrá, čistá voda se však stala vzácným zbožím. V průběhu minulého století jsme zažili mnoho válek vedených kvůli ohni, konkrétně kvůli ropě. Někteří lidé předpovídají, že v tomto století budeme bojovat kvůli vodě. Během dvacátého století, epochy ohně, jsme přitápěli pod kotlem, aby-chom vyprodukovali velké množství energie. V roce 1900 žilo na Zemi 1,5 miliardy lidí. V roce 2000 toto číslo vzrostlo na 6 miliard! Přirozeně potřebujeme obrovské množství energie, abychom dokázali udržet toto rozmnoživší se obyvatelstvo při životě. Proto stále spalujeme uhlí a ropu. Jedovaté vedlejší produkty spalování nakonec otrávily zemskou atmosféru na celé severní polokouli. Z oblohy padal znečištěný déšť a vsakoval se hluboko do země. Oběh vody probíhá v třicetiletých až padesátiletých cyklech. To znamená, že de-štbvá voda, která spadla na zemský povrch před třiceti až padesáti lety, je nyní používána jako podzemní pitná voda. Po druhé světové válce došlo k obrovskému nárůstu průmyslu a kvalita vzduchu vážným způsobem utrpěla. Šedesát let po válce nám nezbývá nic jiného, než znečištěnou vodu po nějakou dobu používat. Může se stát, že dobrá voda bude na světě brzy vzácná a možná se nevyhneme trpkým bitvám o cenné vodní zdroje. Tyto bitvy by mohly vyvolat novou světovou válku. Ale jaký by mělo smysl získat dobrou vodu bojem? I kdyby voda nějakým způsobem unikla znečištění, obsahovala by negativní informace o válkách, které o ni byly vedeny. V našich výzkumech jsme zjistili, že voda nedokáže utvořit krystaly, když je jí ukázáno slovo „válka".
Naděje je jen v našich rukou
Budoucnost, kterou zde nastiňuji, vypadá děsivě; přesto máme naději: můžeme-li považovat kvalitu dešťové vody v Japonsku za indikátor zdraví vody, pak má životní prostředí nesmírnou schopnost se uzdravit, jsme-li k němu laskaví a věnujeme-li pozornost otázkám jeho znečištění. Má zkoumání ukazují, že se kvalita dešťové vody v porovnání se situací před pár lety rozhodně zlepšila. Zatímco kvalita podzemní vody se dosud zhoršuje, kvalita vody dešťové se zlepšuje. Před několika lety jsme odebrali vzorky dešťové vody v různých japonských městech a vyfotografovali vodní krystaly. O několik let později jsme pokus zopakovali a porovnali výsledky. V prvním případě jsme nedokázali pořídit snímky krystalů dešťové vody v žádném z měst. Když jsme však odebrali vzorky dešťové vody o několik let později, ukázaly se ve vodě ze všech měst kromě Asakusabaši v Tokiu krystaly. Byl jsem překvapen zejména rozdílem u snímků dešťové vody z Tokorozawy; v minulosti tato voda vytvořila pouze jakýsi groteskní útvar, ale nyní jsme viděli velmi jasný šestihranný vodní krystal.
Jinými slovy, kvalita dešťové vody se v uplynulých letech v celém Japonsku výrazně zlepšila. Nepřekvapí nás to, když si uvědomíme, že lidé začali o otázkách životního prostředí konečně mluvit a vynaložili na zlepšení situace nevídané úsilí. Výsledkem bylo, že se kvalita vzduchu během pouhých pár let výrazně zlepšila. V minulosti byla dešťová voda při svém průchodu znečištěným vzduchem kontaminována. Později se situace v atmosféře zlepšila a voda může tedy padat na zem, aniž by byla cestou znečištěna. Je to jistě povzbudivé znamení, které je třeba přivítat. Protože vodní cyklus trvá třicet až padesát let, bude nějakou dobu trvat, než se nám dnešní lepší dešťová voda stane dostupnou jako voda pitná. Musíme se připravit na to, že naše podzemní voda se bude několik desetiletí zhoršovat, než se situace zlepší. Tento příklad nám však poskytuje důvod, proč se vážně zabývat problémy životního prostředí - kvůli naší Zemi a našim potomkům.
Připomeňme si, že voda vystavená působení slov „láska a vděčnost" vytvořila krásné krystaly. Voda nám poskytuje úžasný prostředek, jak dobře a zdravě prožít své životy. Vodní krystaly zůstanou i nadále středem našeho zájmu na cestě za poznáním skutečné síly vody.