Stále ta transformace

V posledních letech se stále více skloňuje slovo transformace a společně s dalšími „fenomény“ jako jsou indigové děti, začátek věku vodnáře či proroctví kolem konce mayského kalendáře vzniká v duchovních komunitách očekávání skokové změny vibrací či snad dokonce velkého duchovního třesku, kdy pomine špatné a zůstane jen dobré.
Nedá mi na takto pojatou rychlou či vnější transformaci nereagovat. Na základě pravidla „co je snadno a rychle, to je čertem“, se mi nechce věřit, že tu působí hromadně nějaké záření z kosmu či odjinud a že jeho působením budeme převedeni do lepšího způsobu bytí.

Proč se o transformaci hovoří? Existuje neodvratný pocit mnoha a mnoha lidí, že spirála života se zrychluje už nepřiměřeně k našim možnostem. Že životní tempo je příliš překotné. Že mezilidské vztahy jsou tolik poškozené. V tu chvíli je přání tvůrcem myšlenky a člověk bude muset projít nějakou formou transformace, protože za stávajících podmínek by musel nutně nastat kolaps systému (člověka i okolí). A to si na životě závislý člověk nechce připustit.

Co je za transformační příznaky vydáváno? Nejrůznější potíže zdravotní a psychické. Nečekané bolesti zdánlivě bez důvodu, roztržitost, nesoustředění, změny ve vztazích, jiné poruchy sociálních vazeb, potřeba úniku z tohoto světa. To vše je dokládáno jako přechodné stádium adaptace organizmu na vyšší vibrace. Tyto příznaky po adaptaci mají odeznít a člověk bude zdokonalen – zvýší se mu vibrace. Hotovo, pohoda. Jen se neleknout, až to začne a v klidu vydržet, než to přejde.
Je sice pravdou, že při změně k lepšímu může dojít k dočasnému zhoršení stavu, což je známé hlavně z medicíny, např. při prvních dnech půstu. Takže to do teorie pěkně zapadá, ale mě na tom celém vadí fakt, že je proces transformace označován jako z vnějšku přicházející, jako do této doby seslaný a tedy plošně působící. A je úplně jedno, jestli působí na citlivější lidi více a nevnímavé méně. Prostě začíná věk Vodnáře či co a pomocná ruka začíná pracovat.

Před tímto alibismem byl ale chtěl varovat, protože výše uvedené příznaky jsou dle mého varovnými signály jiných dějů – konzumní civilizace globální nadspotřeby, ve které žijeme a pracně přežíváme. Díky technickému pokroku a přirozené vlastnosti lidského ducha tvořit a zdokonalovat jsme se dostali až do současné doby. Velice pěkně je začátek této překotné etapy lidstava pojmenovám v knize Celestýnské proroctví, kdy lidstvo nemůže najít odpověď na otázku smyslu života a tak se rozhodne v období čekání na „posly s odpovědí“ si život ulehčit a zpříjmenit – tedy rozvoj v rovině materiální. Neveselá historka by mohla být, že až poslové s odpovědí nakonec přijdou, bude se tu tak hodně pohodlně čekat a spěchat, že si jich ani nevšimneme.
Nepůjdu do přílišných podrobností, ale hospodářské a ekonomické soutěžení firem nejen drancuje zdroje země, ale potřebuje i zvyšující se odbyt, tedy nás – konzumenty. Obyvatelé USA jsou toho zářným příkladem – 70% ročního výkonu hospodářství tvoří právě nákupy (spotřeba) obyvatel Ameriky – jejich schopnost konzumovat výrobky z ostatního světa. Kdyby náhle přestali, nebude mít Čína a jiní kam vyvážet. Člověk je pod tlakem hned 2x – v zaměstnání mi firma chce dát co nejméně peněz, abych nezdražoval vyráběné produkty, ale po práci mám naopak co nejvíce utrácet, abych jiným firmám zajistil odbyt. Na jakou míru spotřeby nás ale naprojektoval stvořitel?

Dalším fenoménem jsou informace. V dnešní době zpracováváme tolik informací jako nikdy předtím. Možnost vzdělání je dosažitelná většině populace, hloubka poznání je mimořádná. Není tedy úplně normální, že vymývání mozků TV reklamou, globálními zprávami a internetem má za následek nevnímání a zapomínání, které nás někdy může i nepříjemně zaskočit? A které informace pak považujeme za důležité? Netrpí tím třeba vztahy k blízským? Na jaké kvantum informací či jejich formy jsme tedy naprojektovaní ze stvoření?
Existuje tu už i člověk Brouk Spěchalík, tak se pak nedivme, že mezilidské vztahy jsou stranou. Existují tu mocná ekonomická pravidla a zájmy, složité soudní právo, demokracie mé osobní svobody, tak nač si komplikovat život svatbou a sdílením majetku či péčí o rodinu?

Výskyt stejných „nelogických“ zdravotních problémů u většího počtu lidí? Pokud platí, že nemoci mají duchovní příčiny, je nasnadě, že většinové vzorce chování a myšlení lidí jim budou způsobovat podobné zdravotní potíže. Naopak člověk s rozvinutým napojením k Prapodstatě může čerpat ochrannou/posilující energii a takové příznaky by se ho tedy dotýkat neměly. Troufám si tedy říci, že pokud zažívám nějaké problematické stavy, je to indikátor mé nedokonalosti a ne posilujících vibrací z vnějšku, o které neusiluji.

A naposled zrychlování času? A kdo by dokázal v té přemíře podnětů, věcí, nabídek, možností a povinností říci, že ho nezajímají a že si v životě vystačí jen s málem a nebude svůj čas drobit? Musíme toho stíhat hodně, už jen proto, že patříme do této civilizace. Ale podvědomě si určitě přejeme stihnout (zažít) ještě víc, než je reálně možné, protože toho více víme a vidíme, že ostatní dělají. Zrychlování času tedy bude subjektivní pocit stresovaného člověka. Kdyby opravdu mělo dojít ke globálnímu zrychlení plynutí času ve vesmíru, nemohli bychom to zaznamenat, protože bychom byli také my rychlejší. V odlehčeném významu lze fenomén vysvětlit pomocí Einsteinovy teorie relativity. Když se pozorovatel pohybuje vysokou rychlostí, plyne mu čas pomaleji než v jeho „stojícím“ okolí. Za oknem rakety tedy bude ubíhat život mnohem rychleji. Jestliže příliš spěcháme, náš osobní čas se opravdu vůči okolí zpomaluje a nám připadá, že okolí ubíhá rychleji a my nestíháme :-)

Když se na příznaky zvyšování vibrací z minulého občasníku podívám ve světle těchto argumentů, směle mohu označit transformaci za projevy civilizačních chorob a psychických poruch a za alarmující majáky upozorňující nás, že vybočujeme z pravidel Řádu stvoření.

Vraťme se ale k podstatě transformace samotné. Je pro nás vůbec transformace potřeba? Nejsme naopak vybaveni vším, co potřebujeme už nyní? Může tu být pro nás něco připraveno stvořitelem nedokonale, že nyní by mělo dojít k tak podstatným změnám jako jsou kvality našich vibrací – což téměř odpovídá jiné vyšší formě života? Když o tom přemýšlím z této strany, tak průhledy do vyšších dimenzí jsou přece ezoterické zážitky a ty nejsou popisovány jako nemoci či výpadky. Naopak je doprovázejí pocity pozitivní, člověk se v nich setkává s dokonalejším světem, ale zároveň „opouští“ svět tento. Vyšší dimenze nelze umístit do tohoto světa. Můžeme se i zeptat, proč třeba Ježíš jen svou přítomností neměnil lidi v anděly, určitě vyzařoval velmi silně.
Život ve hmotném světě má jistě své vibrační hranice a přechod dále je definován pozemskou smrtí, třeba zrovna tak, jak nám ukázal Ježíš.

Jiným důkazem pro transformaci by bylo porovnání, jestli stejné věci pociťují lidé i mimo západní konzumní společnost. Odlehlá Afrika, náhorní plošiny Asie? Působí transformeční síly i tam, kde civilizace ještě tolik nezasáhla?

Každý jistě prochází svou osobní transformací, na základě všech duchovních zákonů, které tu stále platí a to už od narození po celý život. Nyní pro to máme lepší i horší podmínky zároveň – můžeme toho díky informacím a pokroku dosáhnout více stejně jako ztratit. Ale patrně proto jsme se narodili právě do této doby, kde jsme měli přijmout právě takovou výzvu hodnou našich možností a schopností. Takže o to usilovnější práce na boží vinici a ne čekání na transformačního bacila, kterého na mě prskne jiný chvátalík v obchoďáku.