Prohlížení podle štítků
Všechny štítky »
mimosmyslové zážitky
Poučován katolickou a dialekticko-materialistickou doktrínou stál jsem na tomto světě a nerozuměl jeho dějům. Ale toužil jsem rozumět! První impulz mi dala kniha Břetislava Kafky „Základy nové experimentální psychologie", která naznačila, že člověk může nahlédnout mnohem dál ve vnímání podstaty dějů kolem sebe, než mu umožňují pouhé smysly. Doslova názorové zemětřesení způsobila další, tehdy ilegální kniha „Ve světle pravdy" od Abdrushina. Poskytovala naprosto nový pohled na podstaty jevů, u nichž se materialistický výklad již pouhým citem a intuicí musí jevit každému soudnému jedinci jako lichý. Nastínila prostě nedozírné možnosti...
Život každého člověka má smysl jen za podmínky, kdy on sám své bytí zaměří na rozvinutí své podstaty, svého věčného ducha. To věděli všichni dávní proroci, zasvěcenci, příslušníci filozofických škol a absolventi mystérií. K nalezení smyslu života se dopracovávali ve stavu rozšířeného vědomí, kdy je existující realita vnímána i v dimenzích, smysly nedosažitelných.
Člověk v sebestředném pocitu „nejvýše vyvinutého vládce" přírody považuje zvířata za ta, která ničemu, co on považuje za důležité, nerozumí. Posednut materializmem to pohotově postaví do souvislosti s velikostí mozku, kde má sídlit „veškerá moudrost".
Schválně, poraďte mi někoho dalšího, kdo se dokáže takto s nadhledem a plasticky zamyslet nad nějakým problémem? Po přečtení takového článku se cítím úplně zatlačen do sedadla vlaku zvaného život, protože tohle je opravdu jízda.
Co je jasnovidnost a co všechno lze jasnovidností zjistit se dočtete v tomto článku. Pan Kočí pojednává i o nejvyspělejších jasnovidcích jako jsou Emanuel Swedenborg a Kateřina Emerichová.
Myslím, že každý máme dar od Boha - někdo je zručný, jiný má vysoký intelekt, další schopnost organizovat, někomu jdou jazyky a tak dále. Dle mého cítění je důležité, kolik z toho - co máme, dokážeme nabídnout ostatním, aby jim to bylo také k užitku. Zkrátka jak umíme podarovat svým darem ostatní, jinak od Boha obdarované lidi.
Něco pro zasmání i poučení - aneb: „Funkovy trapasy" ...
15.3.2007,
Hlavní »
KnihovnaPřitahují vás jistí lidé - dokonce i ti, s nimiž jste se právě seznámili? Cítíte náklonost k jistým kulturním epochám či starobylým zemím, již nedovedete logicky vysvětlit? Měli jste někdy pocit, že nakonec se vaše předtucha vyplnila?
O těchto věcech se hovoří v této knize.
O své návštěvě Karlštějna napsal Josef Staněk do Phoenixu poutavý článek.
Když jsem včera dopisoval úvodník předchozího článku, padly mi oči do Phoenixu na další krátký článek. Nevím, jestli je to pohádka nebo skutečný příběh, ale je naplněn až po okraj ryzím mateřstvím, tím, co jen milující žena dokáže cítit ke svým dětem.
Nezbylo mi nic jiného, než za tuto shodu náhod tiše poděkovat a v duchu popřát všem maminkám, aby si mohly svůj vztah s dětmi opravdu vychutnat a plně prožít.
Ve Phoenixu mám prostě zpoždění, dokončil jsem teprve listopadové číslo. Témata článků nejsou tedy úplně aktuální, ale styl, kterým je hlavně dr. Staněk píše, je prostě nadčasový. Udělejte si tedy chvilku klidu pro sebe a přečtěte si úvahu o dušičkách. Všude se rozleje mír a klid, ticho začne vytlačovat okolní shon, ...